pátek 30. dubna 2010
středa 28. dubna 2010
9697
Jmenuji se Marek Meduna, otec mi dal jméno Marek, neboť na olympiádě v Mnichově plavec Mark Spitz získal sedm zlatých medailí a mého otce, velkého sportovního fanouška, inspiroval tímto výkonem k výběru mého jména, narodil jsem se v nové porodnici v Krči, otec říkal, že ho nechtěli pustit na návštěvu, protože ještě nebyli s mámou svoji, máma se totiž nechtěla vdávat s břichem, prostě měla jakousi potřebu vzepřít se tlaku rodiny, která jí jako jeden muž nebo spíše žena říkala, teď už holka vopravdu musíš, dnes mám pocit, že jsem celé dětství strávil pojížděním na tříkolce a hraním si na staveništi, všede byly panely, a vybagrované jámy, v kterých po deštích vznikala jezírka, po kterých jsme se plavili, vždy jsem vyrazil ven a vrátil se úplně zabahněný, za což mě máma vždycky seřezala, jo a bydleli jsme na Lhotce, otec říkal, že se musím učit, abych nedopadl jako strýc Ivan, který dělá závozníka, tak jsem jakžtakž prospíval, i když ze zpěvu a jazyků jsem měl vždy dvojky, někdy i trojky, po základce jsem šel na gympl, kde to bylo skvělý, lépe řečeno gympl byl hroznej a měl je skvělý spolužáky, vídám se s nimi dodnes, Martin Krummholz vede českou pobočku Adidasu, Karel Ledvinka šel na přírodovědu společně se Štěpim, oba tam zůstali a pilně budují svou akademickou kariéru, Anča je ve Francii, kde začala dělat na konzulátu, Hynek je právníkem a konečně Alan pracuje na ministerstvu, už ani nevím čeho, co se týče mě já jsem přestěhoval ze Lhotky, přes krátké intermezzo v Bráníku, do Holešovic, abych to měl blízko ke škole, hned po gymplu jsem se dostal na akádu, v tý době tam byla skvělá atmosféra, byl jsem v Knižákově ateliéru, ve kterém probíhali skvělé, i když poněkud chaotické diskuse a dnes po absolutoriu mám statut umělce, živím se restaurováním, občas něco prodám, což s krizí trochu ustalo, také jsem dělal patinéra u filmu, ještě před pár lety to byl skvělej kšeft, ale americký produkce se přesunuli víc na východ, v zásadě se mám dobře, žijeme s Andreou v dvoupokojovém bytě, když se člověk uskromní, tak mu to stačí, ostatně si myslím, že bude ještě líp, nějak to cejtim, že se budeme mít fakt dobře, navíc si se spolužákama pomáháme a občas někdo někomu něco dohodí, třeba teď budu restaurovat jakýsi vlys nad vstupem na přírodovědu na Albertově.
úterý 27. dubna 2010
9705
27. 3. 2009 pátek
Do ničeho ústí tok myšlenek, okolo ničeho se obtáčí rej pochyb, k ničemu směřuje všechno to úsilí. Avšak nelze se vyhnout slavnosti času v nutných úkonech. Není volbou pojem svobody, není rozhodnutím opakovat slyšené a komolit zpola pochopený smysl, podstatné je být sám s ostatními, slova však nikdy nejsou podstatou, jsou to útržky světa, jež vykreslují rozjasňující se tmu, slunce, kterým začíná opět nový den.
čtvrtek 1. dubna 2010
9717
Asi naznačuje pochyby, nebo možná odkazuje k nerozhodnosti, anebo může poskytovat strategické alibi ke změně názoru, k dynamice proměny, asi je prodloužením času před výstřelem pistole nebo...
Ačkoli si vymiňuje výjimku, je upozorněním, výstražnou cedulkou, na které stojí, pozor, zde dřímá protiklad očekávání, tyto ledy jsou rozlámány, v jejich prasklinách číhá ledová hlubina...
A svazuje svět a smysl, muže a ženu, banalitu a smysl, stud a čin, a lze ukázat jen příkladem, či výčtem, a je horizontála i příběh, a často unaví, zbavit se však nelze, a je stříška nad hlavou, domov, z něhož nelze uniknout...
9718
Večer setřel světa tvar. Chudí lidé putovali krajinou pomalu vedle našich automobilů. Neviděli jsme je, oni neviděli nás. Sklo oddělilo nouzi a pot od klimatizovaného bezčasí. Chůze je nebezpečná, přináší náhodné myšlenky. Stromy rostou nahorů, sklo lze tak snadno rozbít. Obětujme ty socky, dopřejme jim lenost a obezitu, položme je na oltář pokroku.
9719
Děti zemřeli za úsvitu. O půlnoci se otevřeli jejich útroby, noc byla vlahá, noční můry neslyšně poletovali ve světle měsíce. Les tiše stál podél spící vesnice. Z nitra opatrně vyňali veškeré orgány. Pohybovali se neslyšně a až s rozbřeskem se dostavili první diváci a pravili: Zaprášené dětské oči mluví pravdu. Činy už nelze odkládat. Jsme to my, kdož byli zvoleni
9720
Slovo se, slovosled se sype, satan slova sněd, samé slabiky, síra, smysl, smrad, snad syntax, snad... seschnul, sprostě selhal...
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)