čtvrtek 27. března 2025
pondělí 24. března 2025
3883
K výstavě Praxis Viktorie Valocké
Podobně jako se brambory paběrkují v jednotlivých řádcích. I já svými nemnoha větami paběrkuji vedle obrazů a praxe Viktorie Valocké.
Mám zkušenost, že při započetí psaní se začínají množit nejrůznější analogie. Podobné či výstižné je zdánlivě možné vidět na každém kroku.
Náš jazyk je prý plný mrtvých metafor. Sousloví noha od stolu, nebo řádek textu vznikly přenesením významu z něčeho jiného. Také u výtvarného umění byly obliny či ostré tvary, barevné přechody nebo části struktur původně něčím jiným a většinou konkrétním. Malba je tak především zkamenělou podívanou na neuroplastické procesy a kalkulovanou realitu mozku.
Říká se, že reprezentativní umění všeho druhu (a pravděpodobně také nereprezentativní umění) závisí na pochopení, že něco může zastupovat něco jiného a že může pomoci myšlení nebo komunikaci. Analogie nebo metafory jsou tak základem lidské schopnosti vytvářet symboly.
Tudíž je otázkou, co je čím zastupované? Může se jednat o krajinu středních Čech. Roztroušené remízky. Snad rozoraná pole. Zeleninovou zahradu. Žížaly v kompostu. Nebo mlhu stoupající od řeky. O zbytky hovorů ukryté ve stínu před vedrem. O slova, která vyjadřují přesah a zobecnění. Nebo o ta, která zmiňují sám jazyk, kreslení map, házení kamínků na cíl a kulturu jako epidemii.
V obrazech se lze pohybovat doleva a doprava, nahoru a dolů, nikoliv však dopředu a vzadu. Dimenze času je ponořena do jemně vibrujícího nálevu rukopisu menších a středních štětců, tedy do přítomnosti. Na hladině se vynořuje tu žilnatina listů, houbové spory či vzrušený Phallus Impudicus. Zbytek kosmu, včetně jedné planety, nadějných úsvitů a povědomých tváří se stává potravou abstrakce. Ostatně bez schopnosti abstrahovat by lidské myšlení bylo něčím zcela odlišným.
Nánosy barev jsou nahromaděny oproti konvenci především v tmavších částech obrazů, možná se ze stínů cosi pokouší prodrat ven. Ale třeba jen fyzická matérie barvy získává navrch nad její zastupitelskou rolí.
Je známo, že Primo Levi v jednom ze svých četných rozhovorů pravil, že kniha musí fungovat jako telefon vedoucí ven z autorského zrcadlového bludiště. Analogicky je výstava Viktorie Valocké skladbou budovanou z odstupu, zřetelnosti, šumu, přesahu i jisté míry umanutosti.
Podobně jako se brambory paběrkují v jednotlivých řádcích. I já svými nemnoha větami paběrkuji vedle obrazů a praxe Viktorie Valocké.
Mám zkušenost, že při započetí psaní se začínají množit nejrůznější analogie. Podobné či výstižné je zdánlivě možné vidět na každém kroku.
Náš jazyk je prý plný mrtvých metafor. Sousloví noha od stolu, nebo řádek textu vznikly přenesením významu z něčeho jiného. Také u výtvarného umění byly obliny či ostré tvary, barevné přechody nebo části struktur původně něčím jiným a většinou konkrétním. Malba je tak především zkamenělou podívanou na neuroplastické procesy a kalkulovanou realitu mozku.
Říká se, že reprezentativní umění všeho druhu (a pravděpodobně také nereprezentativní umění) závisí na pochopení, že něco může zastupovat něco jiného a že může pomoci myšlení nebo komunikaci. Analogie nebo metafory jsou tak základem lidské schopnosti vytvářet symboly.
Tudíž je otázkou, co je čím zastupované? Může se jednat o krajinu středních Čech. Roztroušené remízky. Snad rozoraná pole. Zeleninovou zahradu. Žížaly v kompostu. Nebo mlhu stoupající od řeky. O zbytky hovorů ukryté ve stínu před vedrem. O slova, která vyjadřují přesah a zobecnění. Nebo o ta, která zmiňují sám jazyk, kreslení map, házení kamínků na cíl a kulturu jako epidemii.
V obrazech se lze pohybovat doleva a doprava, nahoru a dolů, nikoliv však dopředu a vzadu. Dimenze času je ponořena do jemně vibrujícího nálevu rukopisu menších a středních štětců, tedy do přítomnosti. Na hladině se vynořuje tu žilnatina listů, houbové spory či vzrušený Phallus Impudicus. Zbytek kosmu, včetně jedné planety, nadějných úsvitů a povědomých tváří se stává potravou abstrakce. Ostatně bez schopnosti abstrahovat by lidské myšlení bylo něčím zcela odlišným.
Nánosy barev jsou nahromaděny oproti konvenci především v tmavších částech obrazů, možná se ze stínů cosi pokouší prodrat ven. Ale třeba jen fyzická matérie barvy získává navrch nad její zastupitelskou rolí.
Je známo, že Primo Levi v jednom ze svých četných rozhovorů pravil, že kniha musí fungovat jako telefon vedoucí ven z autorského zrcadlového bludiště. Analogicky je výstava Viktorie Valocké skladbou budovanou z odstupu, zřetelnosti, šumu, přesahu i jisté míry umanutosti.
pondělí 17. března 2025
3885
Robertova pravidla jednacího řádu s předmluvami Vojtěch Cepla, Rudolfa Kučery a Luďka Rychetníka
1876
přeložil Jakub Jirsa
Institut pro politickou a ekonomickou kulturu, Praha
1876
přeložil Jakub Jirsa
Institut pro politickou a ekonomickou kulturu, Praha
čtvrtek 27. února 2025
3886
(19. 10. 2023 – čtvrtek)
Oko místo ucha. Měsíc není ze sýra, ale ze stříbra. Největší zásoby lásky lze najít pod vrstvou sobectví. Uši místo rakety, orgány místo hledání. Přílet byl ohlášen na pondělí dopoledne. Přípravy byly vykonávány pečlivě. Nakresli to a pak se vrať, řekla dívka. Její tón zněl autoritativně. Oko nahradilo všechny zbylé smysly. Popel z knih temně žhnul do noci sociálních sítí. Smlouvy místo sítí. Uši místo lodí. Trasy místo dobrého bytí. Myslitelé pohybu, podporovatelé ohně byli posednuti démonem stálosti. Ty nové brýle mají špinavá skla. Z bulváru zněly další a další věty. Reakční kanály tvoří ekosystém mládeže. Reakční mládeže. Chtíč chladne v zapnuté lednici pornografie. Dříve v lednicích hořel malý plamínek. Baterku zapomněli doma. Škobrtali po cestě vysokým smrkovým lesem. Blížili se mýtině, kde se otevíral pohled na nebe poseté hvězdami. Už dlouho s nikým nemluvil. Ústa místo uší. Slast místo reprodukce. Obrazovky místo zrcadel. U silnice ležel přejetý pes. Když přišel blíž, zvedlo se z těla hejno mušek. Zítra si už musí v pokoji uklidit, pomyslel si. Oči místo stížností. Nosy místo bolesti.
Oko místo ucha. Měsíc není ze sýra, ale ze stříbra. Největší zásoby lásky lze najít pod vrstvou sobectví. Uši místo rakety, orgány místo hledání. Přílet byl ohlášen na pondělí dopoledne. Přípravy byly vykonávány pečlivě. Nakresli to a pak se vrať, řekla dívka. Její tón zněl autoritativně. Oko nahradilo všechny zbylé smysly. Popel z knih temně žhnul do noci sociálních sítí. Smlouvy místo sítí. Uši místo lodí. Trasy místo dobrého bytí. Myslitelé pohybu, podporovatelé ohně byli posednuti démonem stálosti. Ty nové brýle mají špinavá skla. Z bulváru zněly další a další věty. Reakční kanály tvoří ekosystém mládeže. Reakční mládeže. Chtíč chladne v zapnuté lednici pornografie. Dříve v lednicích hořel malý plamínek. Baterku zapomněli doma. Škobrtali po cestě vysokým smrkovým lesem. Blížili se mýtině, kde se otevíral pohled na nebe poseté hvězdami. Už dlouho s nikým nemluvil. Ústa místo uší. Slast místo reprodukce. Obrazovky místo zrcadel. U silnice ležel přejetý pes. Když přišel blíž, zvedlo se z těla hejno mušek. Zítra si už musí v pokoji uklidit, pomyslel si. Oči místo stížností. Nosy místo bolesti.
3887
(21. 8. 2020 – pátek)
Máme zabaleno do Jeskyně světlušek. Batohy vyčkávají v předsíni, seřazené jako vagóny na odstavné koleji, jako vojáci na appellplatzu, jako vlaštovky na drátech vysokého napětí. V zavazadlech máme přibalenu kdekterou zbytečnost včetně kapesního Tesaurova dalekohledu. Máme právě tak těžké baťohy, abychom je mohli bez výjimečného úsilí unést na zádech.
Máme zabaleno do Jeskyně světlušek. Batohy vyčkávají v předsíni, seřazené jako vagóny na odstavné koleji, jako vojáci na appellplatzu, jako vlaštovky na drátech vysokého napětí. V zavazadlech máme přibalenu kdekterou zbytečnost včetně kapesního Tesaurova dalekohledu. Máme právě tak těžké baťohy, abychom je mohli bez výjimečného úsilí unést na zádech.
3888
(11. 4. 2020 – sobota)
Pokrm po uvolnění, pohádka během následujících chvil. To vše pro blahobytné bydlo, pro pouhý holý život generace, jejích hloupých i chytrých příslušníků. Slova snovají věty jako sítě plné zmítajících se kukel, jako pouhé oběti danosti. Žrádlo pro nezměrnou tlamu času. Studny, ve které letící kámen nikdy nedosáhne hladiny, ozvěna teorií nikdy nerozčeří důsledky naší životní praxe, nad níž se místo vysvětlení vznáší sám bůh mezer. To mi poser prdel.
Pokrm po uvolnění, pohádka během následujících chvil. To vše pro blahobytné bydlo, pro pouhý holý život generace, jejích hloupých i chytrých příslušníků. Slova snovají věty jako sítě plné zmítajících se kukel, jako pouhé oběti danosti. Žrádlo pro nezměrnou tlamu času. Studny, ve které letící kámen nikdy nedosáhne hladiny, ozvěna teorií nikdy nerozčeří důsledky naší životní praxe, nad níž se místo vysvětlení vznáší sám bůh mezer. To mi poser prdel.
3889
(24. 3. 2020 – úterý)
Vítr se opírá do oken, průvan přináší nemoci i čerstvý vzduch. Pod okny panuje čas roušek a respirátorů. Pouliční ruch se pomalu zvedá. Maminky se chrání, ale děti pobíhají okolo a zvesela šíří další mutace viru, vždyť příští svět bude jejich. Určitě bude jiný, než jsou naše v současnosti tak dystopické představy. Hmyz odletěl do teplých krajin či chitinového nebe. Zlatý déšť prozařuje jiskřivou zimu. Z půdy před domem se nesměle zvedají první sněženky. Sedmikrásky kvetou celoročně. Dospělí mají zakryté horní cesty dýchací a raději mají na rukou navlečeny rukavice. Dezinfekční gel mají po ruce. Vezou ratolesti na hřiště, nebo do parku, nebo okolo domu. Děti odmítají roušku, podobně jako odmítají minulost a stáří. Děti hlasují všemi svými nádechy a výdechy, doteky všech deseti prstů pro kreativní destrukci.
Vítr se opírá do oken, průvan přináší nemoci i čerstvý vzduch. Pod okny panuje čas roušek a respirátorů. Pouliční ruch se pomalu zvedá. Maminky se chrání, ale děti pobíhají okolo a zvesela šíří další mutace viru, vždyť příští svět bude jejich. Určitě bude jiný, než jsou naše v současnosti tak dystopické představy. Hmyz odletěl do teplých krajin či chitinového nebe. Zlatý déšť prozařuje jiskřivou zimu. Z půdy před domem se nesměle zvedají první sněženky. Sedmikrásky kvetou celoročně. Dospělí mají zakryté horní cesty dýchací a raději mají na rukou navlečeny rukavice. Dezinfekční gel mají po ruce. Vezou ratolesti na hřiště, nebo do parku, nebo okolo domu. Děti odmítají roušku, podobně jako odmítají minulost a stáří. Děti hlasují všemi svými nádechy a výdechy, doteky všech deseti prstů pro kreativní destrukci.
3890
(21. 3. 2020 – sobota)
Vyšel nový Baxter Dury. Grottup uploadovali na Youtube třetí videoklip. Počet nakažených Covidem devatenáct přesáhl devět set devadesát pět osob. Po venku se rozlévá svit jednoho slunce. Mám dvě ruce a dvě oči. Květa taktéž. Andrea také. Na stavbě pod našimi okny se pohybuje méně než třicet stavebních dělníků, ti mají mít na obličeji po jedné roušce. V kapse mají pravděpodobně po jednom mobilním telefonu, které je propojují s jejich četnými známými, přáteli a rodinami. Minimální mzda dosáhla v roce dva tisíce dvacet výše čtrnácti tisíc šesti set korun. Advokátu Marku Martinkovi jsem za spor s Rafany zaplatil třicet tisíc korun. V pondělí přivezli sedačku z Tchiba. Ta stála bratru sedmnáct tisíc korun. Den za dnem ukrajuji díly mně vyměřeného života na této jediné a jedinečné Zemi.
Vyšel nový Baxter Dury. Grottup uploadovali na Youtube třetí videoklip. Počet nakažených Covidem devatenáct přesáhl devět set devadesát pět osob. Po venku se rozlévá svit jednoho slunce. Mám dvě ruce a dvě oči. Květa taktéž. Andrea také. Na stavbě pod našimi okny se pohybuje méně než třicet stavebních dělníků, ti mají mít na obličeji po jedné roušce. V kapse mají pravděpodobně po jednom mobilním telefonu, které je propojují s jejich četnými známými, přáteli a rodinami. Minimální mzda dosáhla v roce dva tisíce dvacet výše čtrnácti tisíc šesti set korun. Advokátu Marku Martinkovi jsem za spor s Rafany zaplatil třicet tisíc korun. V pondělí přivezli sedačku z Tchiba. Ta stála bratru sedmnáct tisíc korun. Den za dnem ukrajuji díly mně vyměřeného života na této jediné a jedinečné Zemi.
pondělí 24. února 2025
3906
Konrad Lorenz, Kurt Mündl
Zachraňme naději
1988
přeložila Stanislava Hřebíčková
Panorama, Praha 1992
Zachraňme naději
1988
přeložila Stanislava Hřebíčková
Panorama, Praha 1992
sobota 15. února 2025
středa 12. února 2025
3908
Půjčovna elektrocentrál, přečerpaná hypotéka
Levný dům v Itálii, investice do půdy
Mohérová příze, ruce a odmotávání
Karavany na prodej, vypořádání dědictví
Protihlukové stěny, hradby soukromí
Sedací soustavy v akci, hledání statistického průměru
Levný dům v Itálii, investice do půdy
Mohérová příze, ruce a odmotávání
Karavany na prodej, vypořádání dědictví
Protihlukové stěny, hradby soukromí
Sedací soustavy v akci, hledání statistického průměru
úterý 4. února 2025
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)