2009
Je to hra, není to design, v každém ohledu lze tyto artefakty chápat jako veskrze neužitečné.
---------
Je to hra o prostor, pod níž se podepisuji, ale bez ohledu na to vám nabízené prostředí nemůže přinést prakticky nic.
---------
Volil jsem z palety čisté mechaniky: vkládání, násobení, změna měřítka, opakování, sestavování. Skrývá-li se za tím určitá estetika, pak v této větě nechybí otazník. V opačném případě jsem na nesprávném místě.
---------
Není formalismus projevem myšlení, oblekem smyslu umění, jež je definován vkusem svého krejčího? Nicméně i prostý krejčí musí volit vně své dílny a den co den vhazuje lístky do urny a volí z nabízejících se takzvaných možností. Co jsem však řekl o samotném smyslu? Nic. Však z náznaků je možné usuzovat... Domněnka, nic víc.
---------
V sobotu se společnost baví a spotřebovává týdenní výdobytky své práce, artefakt za artefaktem, výstava za výstavou jsou shlédnuty a zapomenuty.
---------
Tak dlouho jsem masturboval, až jsem si natrhl uzdičku, když jsem na ni pohlédl z větší blízkosti, zpozoroval jsem, že je na ní nápis „sebereference“.
---------
Odstavce se nikam neodvíjejí, žádný východ není nablízku, text je psán a čten pro čtení a psaní, žádné myšlenky, ne, nikde nic.
---------
Těsně před zahájením stálé expozice řadím za sebou slova a spoléhám na polehčující okolnosti spěchu a despektu, jež je na místě vůči malujícím zpěvákům a zpívajícím výtvarníkům.
---------
Je neobvyklé kolik děl se jmenuje Bez názvu, ptám se sám sebe, zda se nemohou vzájemně plést, když mluvím o jednom díle, není chápáno dílo jiné.
---------
Prázdná nádoba mluví dutě. Pohled sklouzává po lesklém povrchu. V prostoru výstavy jsou slyšet hlasy. Interpretace je navlečena do hávu omylu. Je-li nádoba plná, je namáhavější ji nadzvednout. Divák, potažmo člověk je dítětem štěstěny.
---------
Popudy k tvořivé práci jsou opakem rohu hojnosti, u bohatě prostřené tabule evropské politiky jsem přejeden zbytky, je mi nevolno.
---------
Propadám se mimo sociální prostředí, dialog se rozpadl na osamělé věty, mizím, nejsem viděn, zodpovědnosti jsem se úspěšně vymkl a ješitnost mi říká, pane.
---------
Kolik bylo v životě okamžiků, o kterých se dá říci, tehdy jsem žil opravdu naplno, ten čas byl neopakovatelný... nebo to jsou jen pasti nastražené lifestylovými magazíny, které mizí s krví na útržcích toaletního papíru, bolestí hlavy a spláchnutím záchodu.
---------
Je zřejmě nepopiratelné, že jsem příslušníkem první české skutečně televizní generace. Naše vyjadřovací schopnosti zakrněly na úrovni čolka skvrnitého. S vymytým mozkem se pokoušíme převzít štafetu historie a vykoktat ze sebe cosi o generačním zlomu. Je to dílem strategie a dílem nevyhnutelnost. Až začneme bránit náš standard, budeme mrtví, Braindead. Dokud hory nebudou obráceny v prach a řeky vylity z břehů nelze sejít z cesty.
---------
Zdvojená instalace, tuplovaná runda blbosti, v rámci slosování jste obdrželi hlavu bez myšlenek.
---------
Po ránu se ulice lesknou deštěm, samota chodců je patrná na první pohled. Svítá, slunce otáčí mirrorball a odhazuje záblesky kol hranic vesmíru. Sobota klepe na okno, je dobré se pěkně obléci, učesat a vyrazit do mrazivého rána.
---------
Zvažovali jsme několik možností této instalace, vzájemně si vyblokovali nejistější možnosti řešení, tudíž zbyla jen práce, kombinatorika obvyklých postupů, rozpadající se a nedůsledné koncepty, nedomrlá estétská řešení. „Dobré nápady“ nahradili obsah a smysl, takzvaná kritika institucí se stala položkou v kariéře. Uvázli jsme na mělčině vlastních já, na vyvěšené vlajce trosečníků se skví nápis kompromis.
---------
Realita je projíždějící tramvaj, kritik je oblečen v uniformě, umělci se vezou načerno, někdy, někdo, vždy, téměř všichni, tady a teď.
---------
Sobota přichází po Pondělí, spoušť a prázdnota po nudě a důležitosti. Nahraďme problémy požitkem, umění zábavou, toť směrem a výzvou dneška.
---------
Odvážná je pouze nejistota.
---------
Na jedné straně je svět přeplněn všemožnými vlastními názory, na straně druhé je vyjádření vlastního názoru bezmezně trapné. Koncept byl možností, jak se vyvázat z tohoto dilematu. Nyní je ale už jen historickým pojmem a tedy ornamentem mimo souřadnice skutečných problémů a otázek. Již není výmluvy, nelze nic skrývat, když je vůle, rozhodnutí se jeví tak prostě.
---------
Hospody zní halasem, opilci se drží plotů či vratkým krokem kamsi přecházejí, noc je teplá a nabitá erotikou. Noc je lůnem možností, nicméně v nejvzdálenějším koutku hlavy, daleko za clonou alkoholu a zábavy se ukrývá nejedna pochybnost.
---------
Volím příkazem, je mi dána možnost, nedomnívám se a nevím, jaké jsou mé schopnosti, kam až sahají, snad k druhému člověku, či se kupí někde v prostoru mezi napsáním a nepřečtením.
---------
Mým cílem je být úspěšný umělec, měřeno penězi, požitky, nemovitostmi, jistotami. Cesta je zřejmá, jen má neschopnost zarážející.
---------
Používám plurál, asi abych odstínil pozornost.
---------
Málo práce, velká sklizeň. Málo myšlenek, hodně práce. Velké rozpory, žádná odpovědnost. Jsem nic a chci vše. Hesla vedou vpřed.
---------
Může se stát obsah formou. Není ocenění těch děl, u kterých se jejich přínos zakládá na jedné jediné obsahové vlastnosti, příčinou vedoucí k obsahovému formalismu. Jaký je rozdíl, když například za kladnou hodnotu vyzdvihnu prchavost, oproti tomu když za ni označím například tekutost. A ostatně měl jsem použít slovo efemérnost. K čemu vlastně. Proč je lépe zvolit cize znějící ekvivalent běžného českého slova.
---------
Nic není jen moje, vše je trochu i vaše. Otázky, pochybnosti, hloupost i tato instalace. Plujeme na jedné lodi a kultura v Čechách nestojí za nic, stará dobrá média, již nejsou tím, čím byla. Ozdobme kostky domnělé racionality, oblečme jim slušivé nové šaty.
---------
Znak otazníku jsem si omylem vyluxoval, omlouvám se, ještě jednou velká omluva, po pás se ukláním, služebníček.
---------
V ohbí roky mi vyskočily drobné svědivé pupínky, škrábu si je, neboť to přináší úlevu, seškrabávám plátky svrchní kůže, mám je zanesené za nehty. Škrábance se potahují nažloutlým mazem, který do rána přilepí kůži k pyžamu. Kůže přes noc postupně usychá a při převlékaní její šupinky sněží v hustých závojích dolů na bílé prostěradlo.
---------
Lžu, abych se ukázal lepším, lžu, protože myslím na sebe, lžu, jelikož si nevzpomínám na pravdu. Lež je ukrytá pod lží. Pozorování odstraňuje slupky cibule. Slzy jsou logickým vyústěním etiky stroje.
---------
Jaká je povaha tohoto textu, kde stojím já a kde vy, jaký tónem je vhodné ho pronášet..., obloukem jsem se dostal opět k volbě, opakuji se a to by mohlo cosi naznačovat. Ale což, toto je sobota, zábava, sranda v poskládané expozici, já, artefakt a vy, dobrá trojka.
---------
Slova nesměřují k žádném rozuzlení, nesmyslně těkají sem a tam, občas se něčeho dotknou, ale hned dalším pohybem dokazují, že meritem věci je pouhý pohyb, z povahy nekonečný a poněkud předvídatelný. Hýřivost jejich používání zalehla sebe sama a rozválela jakýkoliv možný smysl bezuzdností až do úplné neurčitosti.
---------
Každé omezení je závazkem osobitosti nebo čirým zoufalstvím.
---------
Je mi to vlastně všechno jedno, lhostejnost k divákovi i sdělení je tím sdělením, o nějž tu ve skutečnosti běží.
---------
Co zbylo jiného, než při pohledu na západ od našich hranic krást barvy, tvary, vyrvat maso, vykostit cizí a drahá díla, naplnit je zdejším marasmem, vlastní nerozhodností, nepřeklenutelným rozpory, a s postupem času a kariéry zahořknout, uzavřít se do sebe, s pomocí metafyziky si obhájit prvotní krádež a zpřetrhat vazby se zbytkem souputníků a doklepat to živobytí nějak do konce.
---------
Nejistý jsem na každý pád, rozklížený ve formě i obsahu, propadající se do bažiny sebejistoty, vypravěčův hlas začal odpočítávat, aniž by to ovšem dodalo jakoukoliv jistotu.
---------
Sobota je kocovinou pátku (Pondělí), jepicí ve smrtelné křeči.
---------
Umělec je sociální konstrukt, hornina vydolovaná ze sloje společnosti a jazyka pomocí lichocení, kamarádství, lobbingu, manipulování, podlézání, chytrosti, vtipu či zábavnosti. Umělec je role, která je rozvíjena podle scénáře hornina-kov-výtěžnost, umělec je kamenem uvízlým v dějinách směny.
---------
Krvavý smotek, zvětšená uzlina, gordický uzel liberalismu, korupce, postkomunismu, podivnosti, estetiky, sociálna, kontextu se mi zasekl v hrtanu. Sípám, těžko se mi dýchá. Rozseknou či rozplést?
---------
Metastáze problémů, varianty možností, stereotyp koláží, zacyklená odvaha.
---------
Cítím ji ve větru, energii negace, její přívaly, dunivé nárazy, opojnou nenávist, navzdory neartikulovaným důvodům je krásné podlehnout. Je to exekuce.
---------
Jsem v roli umělce. Herec, který říká cosi o hraní.
Žádné komentáře:
Okomentovat