Výstavy Marka Meduny jsou značně nesourodou skrumáží jeho artefaktů. Každý z nich zřetelně pochází z různých významových celků. Každý má odlišný rodokmen. Byly vytvořeny s odlišnými záměry. Pod rozbitým povrchem prvního pohledu se však může skrývat jeden trvalý zájem. Marek Meduna se zdá býti neodbytně přitahován k tomu, co uniká zpod definic, k nepevnému a nejistému. Vím, že příměry vždy matou a zastiňují podstatu a povyšují se nad prostou a nezkrášlenou skutečnost, avšak přece se jich nevzdám, nemohu, ba neumím jinak. Když ruka uchopí kašovitou hmotu, je možné říci, že kaše uvnitř ruky vyplňuje, ohraničuje a tedy definuje dutinu uvnitř dlaně. Zbylá kaše, jež unikla mezi prsty ven, nemá jiného smyslu než, že vznikla jako vedlejší efekt určité události, jako přetlak, jako to co po stanovení teze (vyplnění dutiny uvnitř pěsti/ruky) ztratilo své opodstatně, jako důkaz akce, jako konstatování faktu, že kaše se skrývá uvnitř. Domnívám se, že právě tato od smyslu odloučená matérie je tím co Marka Medunu vede k jeho výstavní činnosti. Jeho prostředky, kterými se snaží přiblížit k mihotajícímu se obzoru, jsou vágně stanovený koncept, cosi jako plán, špatně nakreslené schéma, tedy pokusy o evokaci ruky, jež umí uchopit.
Žádné komentáře:
Okomentovat