Tak pravil Radek Macke:
Nejsem rasista
Výroba zákonů se zřetelným fašistickým a šikanujícím odérem teď běží na plné obrátky. Souvisí to náladou ve společnosti, která je svou politikou pozitivní diskriminace národnostních menšin pro moderní společnost nepochopitelná a nepřijatelná. Proč má být někdo jenom proto, že je určitého etnika zvýhodňován nebo naopak perzekuován? Kde to jsme? V Izraeli, Somálsku nebo Číně?
Podezření z rasismu na mou hlavu padlo díky uměleckým projektům, ve kterých jsem se těmto tématům věnoval. Umění pro mě vždycky znamenalo nejvyšší princip vyjádření svobody a odkrývání společenského tabu bylo a bude vždy mým polickým a uměleckým vyjádřením svobody. Kde jinde se má člověk svobodně vyjadřovat k politice nežli na poli uměleckém.
Je zajímavé, že pokaždé píchnul-li jsem do vosího hnízda, byl jsem okamžitě označkován extremistou, paranoikem či rasistou, ale od lidí, kteří se jako největší rasisté sami projevují, ale jejichž rasismus je společensky tolerován ba přímo hýčkán a podporován.
Mluvím o skupině lidí, kteří si říkají Židé. (psst toto slovo se nesmí říkat nahlas!)
Rasismus - tato veterinární teorie aplikovaná na lidi, mě přijde natolik zrůdná a odporná, že nechápu jak je vůbec možné v naší multikulturní společnosti tento princip elitářství a nacismu praktikovat a obhajovat (nebo se jím dokonce i chlubit).
Etnické čistky, které praktikují Židé (psst!) ve společnosti, na vysokých školách, v politice, v bankovnictví, medicíně či kultuře jsou normalizovány a akceptovány jako standardní jev multikulturní společnosti. Koho by napadlo, že budeme mít vládu v čele s židovským premiérem, ministry a poradci, že v naši zemi nebudeme svým pánem. Bylo by možné, aby v Izraeli byl premiér Čech, měl své ministry a poradce Čechy, v bankách byli Češi a na vysokých školách učili také Češi? Kde je mez mezi multikulturalismem a rasovým kalkulem? Trpí vůbec tito lidé pocitem viny, nebo se naopak, krmeni od dětství pocitem nadřazenosti, cítí absolutně nevinně? Jak uvádí Petr Bakalář ve svých sociologických studiích vysoká míra kooperace a altruismu jim přijde naprosto normální. A proč je tedy jiný projev národnostní kooperace označen za nacionalismus anebo nacismus?
Dogma tohoto uvažování mě přijde zarážející a neobhajitelné. Není snad právě nacismus projevem vysoké míry národní kooperace a altruismu?
O sionacismu se nesmí ani šeptat anebo jenom symbolicky a skrytě.
Zatímco sionismus prorůstá postupně do médií, škol a kultury, obyčejným lidem jsou servírovány pouze cenzurované obrazy jejich utrpení.
Tohle je ta demokracie, o kterou západní křesťanská civilizace usiluje?
Tomu já říkám falešná, cenzurovaná postdemokracie.
Je smutné a zarážející kolik umělců a veřejně činných osobností se s tímto rasistickým klíčem snaží identifikovat, participovat na něm anebo z něj alespoň čerpat.
To bylo pro mě zřetelné po nepřiměřených reakcích na výstavě Davidovy hvězdy, která se konala na VŠUP v březnu tohoto roku. Kde se podle židovské příslušnosti vybírají studenti do ateliérů, kde jsou profesoři Židé anebo Židy chtějí být. Nejsem nacionalista, ale nikdy by mě nenapadlo být Somálcem, Vietnamcem, Rómem nebo Židem.
Akademická půda je nejspíše velice prospěšná pro tyto rasistické praktiky, kde je přednější kariérismus a rasismus před spravedlností.
Trpí tzv. židovským komplexem, pocitem nevinné oběti, na které je neprávem pácháno příkoří, ačkoliv ve skutečnosti zneužívají rasového kalkulu k okupování volených mocenských pozic v politice, kultuře, školství a veřejných institucích.
Jan Neruda ve své sbírce fejetonů Obrazy z ciziny píše:“Krev pracujícího lidstva musí sloužit k vyšperkování jejich bohatých salónů.“ Přesně tak vnímám nespravedlivé přerozdělování veřejných peněz do jejich společností, institucí, kultury a umění. Přesně tak vnímám jejich rasový kalkul na uměleckých školách, universitách a v politice. Bez práce rozhodují o nás všech ve svůj prospěch.
Nenechme se oklamat, že je všechno již minulostí. Společnost je již unavená z věčného židovského klientelismu a reaguje živě proti jakýmkoliv projevům stupidity a národní nadřazenosti, která staví naši zemi do pozice primitivů. Ono sametové Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí nám dává naději, že budoucí systém bude v tomto ohledu méně rasistický a více spravedlivější. K destruktivním ideologiím komunismu a fašismu nutno přidat i ideologii sionismu, jenž vnáší do západní křesťanské společnosti prvky rasismu, nadřazenosti a klientelismu. Otokar Březina ve Svém svědectví komentuje tento fenomén takto:“Židovství mezi národy má svůj sen o ovládnutí celého světa a tohoto cíle může dosáhnout a dosahuje jedině rozvrácením všech národů, namlouvaje jim, že není národů, že jsou jen lidé, kteří až se zřeknou svých národních a vlasteneckých báchorek, mythů a lží, snadno se dohodnou. Naproti tomu však Židé sami mezi sebou vášnivě pěstují, křísí a fedrují právě židovský nacionalismus.“
Tato ideologie staví stát před otázku jak se vyrovnat s cizincem uvnitř sebe sama, jak se vyrovnat se svěřením agendy "cizím" národům. Dnešní vláda v ČR je explicitním příkladem, kam až může dojít sionistická skupinová strategie. Je to dostatečný impuls, abychom se začali tímto fenoménem v naší zemi vážně zabývat? Anebo potřebujeme další příklady z arbitráží, protekcionismu a podvodů?
Radek Macke
Výtvarný umělec
Praha červenec 2009
Žádné komentáře:
Okomentovat