Jak Radim Langer a Marek Meduna anotovali Berg
Radim sedí v práci a píše. Je recepčním v jedné z mála zbývajících internetových kaváren v Praze. Přidává písmeno za písmenem a přemýšlí o zániku. Marek sedí doma na dřevěné rozkládací židli Ikea, píše, a protože má na sebe napsanou hypotéku, jdou mu hlavou myšlenky, jak by se jí mohl snadno zbavit, jak by mohl oblafnout tento trapný stát, tuto zpropadenou společnost.
Oba produkují umělecké artefakty, protože však tato činnost není jejich hlavním zdrojem příjmů, jedná se o činnost nahodilou a přerušovanou. Občas je však, a spíše každého jednotlivě, termín přinutí vzít náčiní do ruky, nažhavit mysl do běla a ve vysoké peci své hlavy odlít nějaký ten nepodarek, tak pravil jeden z nás. Zatímco druhý by sice mohl napsat, že po senoseči se louky jejich kariér jásavě smály, ovšem učinil by tak navzdory faktu, že jejich cílem jsou nablýskané řady ingotů, ignorujíc, že příměry k vysokým pecím a loukám jsou jen obtížně slučitelné. Navíc by imaginární třetí mohl namítnout, že metafora vysokých pecí není příliš podařená, neboť odkazuje k touze, ale ne ke skutečnosti. Ta je mnohem prostší. Langer i Meduna jsou pouzí příštipkáři uhnízdění ve svých zaplivaných dílničkách, obrat jim churaví a jejich nezajištěné existence se krčí na samém okraji společenského těla. Jsou to viry, přinášející nemoc a zmar. Ano, to jsou oni, naši výtečníci, protagonisté ducha doby. Herci bez dramatu. Jsou to mezuláni: jak by řekl Jiří Korn nad nepolapitelným pecnem chleba.
Svět se však nedá zastavit, lidstvo se nově šatí, nově jí a odvážně proniká na neprobádaná území virtuálních světů. Sedm miliard lidí se prostě nemůže mýlit, a navzdory rotaci Země směřujeme přímo vpřed. Ve zpětném zrcátku vidíme temný kosmos příčin a důsledků, hvězdy budoucích válek a komety hracích automatů. Lesklé bulvy olejově tupých očí.
Žádné komentáře:
Okomentovat