neděle 27. září 2009
9848
původní název: Doklady o služebních cestách
jeho varianta: Domněnky, že tyto fragmenty mohou dokládat či spoluutvářet povědomí o typu a účelu služebních cest, a to jak ve vztahu k povolání moderního umělce, tak ve vztahu k inscenaci českého národa, byly zpochybněny tvrzením: ukazováním oslepených oken nelze doložit vůbec nic, krom bílé hole v ruce, barev a chuti zdí.
jeho varianta: Domněnky, že tyto fragmenty mohou dokládat či spoluutvářet povědomí o typu a účelu služebních cest, a to jak ve vztahu k povolání moderního umělce, tak ve vztahu k inscenaci českého národa, byly zpochybněny tvrzením: ukazováním oslepených oken nelze doložit vůbec nic, krom bílé hole v ruce, barev a chuti zdí.
9853
1
Ano, svět světem jest, písmena na papíře budiž důkazem.
2
Člověk je narozen, přebývá tedy v něm, kancelářská chodba vede kupředu, doprava i doleva odbočuje řada dveří, koberec je šedý, kouše do bosých nohou, kroky jsou z počátku nejisté.
4
Praha je hlavní město České republiky, která se rozkládá ve středu světadílu pojmenovaného Blahobyt, přes oceán se snaží přeplavat zbytek lidstva.
19
Divák, návštěvník, čtenář je člověk přišedší na výstavu.
20
Ano, pro něj jsou informace ze života pisatele zhola zbytečné.
21
Jeho život na tomto světě plyne stejnoměrně v dál.
22
Jeho vědomí zůstává neproměněno.
26
Ano.
27
Svět je z jednoho kusu.
28
Hmota světa sestává z tolika a tak malých částí, že má mysl selhává a raději znásilňuje mnohost přiřknutou jednotou.
29
Cokoli mimo jedno lidské tělo je jiné.
30
Jiné může znamenat smrt.
31
Zápas se odehrává na samém kraji těla.
32
Záhuba číhá v celku veškerého prostoru, v každém okamžiku přítomnosti.
40
Geometrie se snaží členit celek jiného.
41
Staví hierarchie, odděluje děsivější smrt od milosrdnější, sází zahrady odpočinku, může dopřát rozkoše z moci i rozumu.
42
Dokáže oddělovat, chaos od pořádku, stejnorodé od jiného.
43
Skrze čas přelévá nedělitelnou tekutou hmotu z nádoby do nádoby.
44
Ano, vlastní nedostatečnost mne nutí stavět žebříky svévolných metafor.
45
Les slov se bez pochopení rozrůstá okolo smyslu vyjádření: přistavovat džbány, vztyčovat stěny, stavět cesty, pracovat, uklízet, uspořádávat, dodržovat hygienické úkony, jíst, vyměšovat, reprodukovat se, cokoliv je možné přidat k dosavadnímu výčtu.
46
Každá z možností je jen utržené ucho, otevření googlu, číslice o sto nulách, náhodné slovo, uzlík v kauzálním řetězení.
47
Pochod vpřed, přítomná nemožnost nehybnosti.
48
Ano, uvědomění zrcadlí situaci já do té doby než padne noc, než bolest a únava donutí tělo spát, zemřít.
49
Toto není cesta, ale pokus s pomocí analogie kótovat časovou osu.
50
Souhrn jednotlivých kót pojmenujme třeba Dějiny, či podomácku Historie.
51
K čemu je volání: jsem unášen proudem, voda je studená, minuli jsme tyto a tyto jezy.
52
Voda se s bubláním valí dál.
71
A téma?
72
Není to jedno, 10 rad jak přežít na pustém ostrově, 15 rad jak randit s Agátou Hanychovou, 20 možností jak umístit do bytu současné umění...
73
Ano, kartézská klec znázorňuje postavení, geometrie jí předchází a racionalita...
74
Svítí v tmách.
75
Okolo se přesto černá noc, neprůhlednější sedliny kávy, číhá v ní vše, co říká já: ne.
76
Opakuji se, téměř automaticky říkám: strach.
77
Označující se rozpadá na zvuky.
78
Za ním se krčí křoviny, listí leží pod stromy, nocí jsou cítit tlející jablka a čerstvá chuť ozónu.
79
Lidé dlí za okny, společenské místnosti šumí hlasem dohody.
80
Na obloze vyskočila první světla hvězd.
81
Slova ležící na stole se několika přesuny ztratila svým významům.
82
Tma se stala tím, co noc, život, svět, celek, jiné a vlastně i smrt a vše splývají v jedno.
94
Slovo ano zabodlo oštěp do těla ne.
95
Mlékem mlhy se nese tlumené sténání.
96
Zločin může být společným dědictvím.
97
Čtvrcení masa pro další přežití, den, noc, pravda, lež.
98
Ano, tak je to, jsem, jsi, jsou, ano, prsten je navlečen na ruce vědomí.
101
Slova jsou na papíře rozsypaná jako zrnka máku.
102
Kdosi mi říkal, že v Německu se ve školách nesmí dětem podávat makové koláče.
110
Ne, geometrie nepřináší nic pozitivního, vždyť roztíná nedělitelnou podstatu existence, třímá otěže moci, páchá zločiny a v samém důsledku stojí proti celku života.
111
Tato zločinná geometrie narýsovala úběžníky institucí.
112
GHMP, NG, AVU,ČR, EU - koridory, v nichž pochodujeme.
113
Všechny představují cenzuru, selektivnost a perspektivu k čemukoliv.
114
Dobře promazaný stroj průměrnosti.
120
Ne, ty obrazy položené za sebou nemají znázorňovat žádný příběh.
121
Možná jsou volně poskládaným řetězcem informací, slide-show emocí, koktající promluvou.
122
Snad vřetenovitě strženým vrutem.
123
Jenž se autor pokouší zcela zašroubovat do podložky.
124
Je třeba vyjmout ze šuplíku lepší nástroj než obyčejný klíč.
125
Ne, tohle nikam nevede.
126
Takže jinak.
127
Pokusím se představit, že autor předvrtal díru.
128
A divák třímá jak klíč, tak vrut.
129
A pak je jen na jeho svobodné vůli, co s nástroji učiní.
130
Ale příkaz, „zapoj se“, směřovaný divákovi, tedy právě Vám, je únavný automatismus, připomíná staré časy.
131
Buď jedním z nás, zmáčkni spoušť, díra je předvrtaná do tvé hlavy, obraz se spirálovitě otáčí.
132
Ne, ani tentokrát to nebylo správné větné řešení, tedy naposledy - autor nevrtá, ale prstem ukazuje, ač je to neslušné, jak se jeví prostor komunikace, jenž je nahlížen skrze jím myšlený sled oken.
133
Žádné hlasy sem nedoléhají.
134
Ze strany komunikujících čiré sklo očí rámuje obraz soukromí.
135
Zšeřelý pokoj paměti je už docela zabydlen, uprostřed stojí stůl z Ikei, okolo jsou rozmístěné dřevěné skládací židle, do rohu je odsunuto křeslo s prodřeným potahem.
136
Divák vešel do pokoje, rozsvítil lampičku.
137
Všiml si, že vybavení místnosti lze datovat do posledních čtyřiceti let.
138
Světelný kužel dopadl na dřevěnou desku, která je připevněna ke čtyřem svislým tyčím a s každou z nich svírá pravý úhel.
139
Na tomto útvaru stojí předmět, v němž se odehrává pohybující se obraz - přerušované vodorovné čáry plynule přejíždění zprava doleva, po chvíli je zřejmé, že se určité sekvence čar opakují.
140
Hluk se střídá se souzvuky, avšak úroveň hlasitosti se stále zvyšuje.
141
Uši divákova těla začínají být nepříjemně trýzněny.
142
Hlava se zvedá vysoko nad trup.
143
Paměť se pokouší přiřadit odpovídající hlásky k přicházejícím obrazům.
144
Maso, krev, kosti, šlachy, tekutiny mají bílou nebo černou barvu.
145
Bílý tuční červi zanechávají v kalu černě stopy myšlenkových vývodů.
146
Mezi náznaky myšlenek, není ticho, není zvuk.
147
Pokoj zmizel, aniž by bylo možné zjistit, kde byl umístěn, stěny se rozsunuly, odvíjející se čas pohasl.
148
Osiřelé osvojování.
149
Nebo ne, je to Alzheimerova singularita.
160
Hory jsou vztyčeny, obloha zklenuta, avšak moře jsou plná zloby a brázdících lodí, přičinlivých rukou lovců a unikající ropy.
161
Autor není složen z masa a kostí, jeho pokožka je vetchá a ve větru otázek ji je snadné odfouknout.
162
Uplácán z hlíny stojí a jeho otvory zejí vstříc venku, říká a slyší, pojídá a vyměšuje.
163
Záhuba pronikla do samé podstaty vnitřku.
164
Sebereference postavy z papíru.
170
Za jeden průměrný lidský život vybuchne na obloze dvanáct supernov.
171
Některé z nich se zhroutí do černých děr, jiné skončí jako bílí trpaslíci.
172
Ne o mnoho více, než polovina české populace tráví před televizní obrazovkou asi osm hodin denně.
173
Bylo zapnuto náhodné pořadí.
174
Žádný text není prostý součet.
175
Řítící se sutiny racionálních útvarů pohřbily diváky a návštěvníky pod zemí Ground Zero.
176
Oddělené údy vědomí, rukopisu, potence leží obnažené v hlíně a špíně.
177
Pisatel píše: styl autora ukazuje jeho postavení, jeho záměry vytyčují osy, jeho mozek je skryt v lebeční dutině.
178
Kdy bude odhalen tento původce.
179
Skelet mrakodrapu se zařízl hluboko do těla západní civilizace.
180
Pitva sídla moci nepřinesla uspokojivé výsledky.
181
I když v případě předpokladu, že jiné může znamenat smrt, lze prohlásit, že určité potvrzení přinesla.
190
Nový styl velí neobracet se k minulému, směřovat promluvy k celku lidstva, necitovat, nestáčet směr myšlenek zpět k autorovi, jazyku, diskursu.
191
Hory ještě nejsou vyvráceny, klenba nebe ještě není kletbou blahobytu zcela neporušena, moře vězí doposud ve svých nádobách.
192
Ano, některá z vyřčených slov nemají valného smyslu, halí se do hávu tajemství, cílem však není nic jiného než upoutání čtenářovi mysli ke zbytkům smyslu těch ostatních.
193
Navíc je zřetelné, že pisatel si není jist svou pozicí, jakou autoritou by měl zaštítit svou promluvu, sebe samého...
194
Vzdělání, emoce, pravda, profese...
195
Víte, co to je nevyhnutelné?
196
Nevyhnutelnému se vyhnout nelze.
200
Již přes pět set let je známa existence Nového světa.
201
Ano, ta věta nabízí iluzi o možnosti, říci: Ne.
202
Moře mezi kontinenty je rozbouřené, ledovce tají svůj konec, bílé hřebeny vzedmutých vln ubírají díl za dílem lidského světa.
203
Ne, není to svět, ale unikající představa.
204
Nejsem to já, oslepené oči nikomu nic nedosvědčí.
205
Ne je třeba vyřknout dřív než přijde amnézie.
206
Ne chutná lépe než lidské maso.
210
Papíroví tygři uhořeli v lese.
211
Divák i autor stojí na zemi.
212
Povrch se táhne k obzoru.
Ano, svět světem jest, písmena na papíře budiž důkazem.
2
Člověk je narozen, přebývá tedy v něm, kancelářská chodba vede kupředu, doprava i doleva odbočuje řada dveří, koberec je šedý, kouše do bosých nohou, kroky jsou z počátku nejisté.
4
Praha je hlavní město České republiky, která se rozkládá ve středu světadílu pojmenovaného Blahobyt, přes oceán se snaží přeplavat zbytek lidstva.
19
Divák, návštěvník, čtenář je člověk přišedší na výstavu.
20
Ano, pro něj jsou informace ze života pisatele zhola zbytečné.
21
Jeho život na tomto světě plyne stejnoměrně v dál.
22
Jeho vědomí zůstává neproměněno.
26
Ano.
27
Svět je z jednoho kusu.
28
Hmota světa sestává z tolika a tak malých částí, že má mysl selhává a raději znásilňuje mnohost přiřknutou jednotou.
29
Cokoli mimo jedno lidské tělo je jiné.
30
Jiné může znamenat smrt.
31
Zápas se odehrává na samém kraji těla.
32
Záhuba číhá v celku veškerého prostoru, v každém okamžiku přítomnosti.
40
Geometrie se snaží členit celek jiného.
41
Staví hierarchie, odděluje děsivější smrt od milosrdnější, sází zahrady odpočinku, může dopřát rozkoše z moci i rozumu.
42
Dokáže oddělovat, chaos od pořádku, stejnorodé od jiného.
43
Skrze čas přelévá nedělitelnou tekutou hmotu z nádoby do nádoby.
44
Ano, vlastní nedostatečnost mne nutí stavět žebříky svévolných metafor.
45
Les slov se bez pochopení rozrůstá okolo smyslu vyjádření: přistavovat džbány, vztyčovat stěny, stavět cesty, pracovat, uklízet, uspořádávat, dodržovat hygienické úkony, jíst, vyměšovat, reprodukovat se, cokoliv je možné přidat k dosavadnímu výčtu.
46
Každá z možností je jen utržené ucho, otevření googlu, číslice o sto nulách, náhodné slovo, uzlík v kauzálním řetězení.
47
Pochod vpřed, přítomná nemožnost nehybnosti.
48
Ano, uvědomění zrcadlí situaci já do té doby než padne noc, než bolest a únava donutí tělo spát, zemřít.
49
Toto není cesta, ale pokus s pomocí analogie kótovat časovou osu.
50
Souhrn jednotlivých kót pojmenujme třeba Dějiny, či podomácku Historie.
51
K čemu je volání: jsem unášen proudem, voda je studená, minuli jsme tyto a tyto jezy.
52
Voda se s bubláním valí dál.
71
A téma?
72
Není to jedno, 10 rad jak přežít na pustém ostrově, 15 rad jak randit s Agátou Hanychovou, 20 možností jak umístit do bytu současné umění...
73
Ano, kartézská klec znázorňuje postavení, geometrie jí předchází a racionalita...
74
Svítí v tmách.
75
Okolo se přesto černá noc, neprůhlednější sedliny kávy, číhá v ní vše, co říká já: ne.
76
Opakuji se, téměř automaticky říkám: strach.
77
Označující se rozpadá na zvuky.
78
Za ním se krčí křoviny, listí leží pod stromy, nocí jsou cítit tlející jablka a čerstvá chuť ozónu.
79
Lidé dlí za okny, společenské místnosti šumí hlasem dohody.
80
Na obloze vyskočila první světla hvězd.
81
Slova ležící na stole se několika přesuny ztratila svým významům.
82
Tma se stala tím, co noc, život, svět, celek, jiné a vlastně i smrt a vše splývají v jedno.
94
Slovo ano zabodlo oštěp do těla ne.
95
Mlékem mlhy se nese tlumené sténání.
96
Zločin může být společným dědictvím.
97
Čtvrcení masa pro další přežití, den, noc, pravda, lež.
98
Ano, tak je to, jsem, jsi, jsou, ano, prsten je navlečen na ruce vědomí.
101
Slova jsou na papíře rozsypaná jako zrnka máku.
102
Kdosi mi říkal, že v Německu se ve školách nesmí dětem podávat makové koláče.
110
Ne, geometrie nepřináší nic pozitivního, vždyť roztíná nedělitelnou podstatu existence, třímá otěže moci, páchá zločiny a v samém důsledku stojí proti celku života.
111
Tato zločinná geometrie narýsovala úběžníky institucí.
112
GHMP, NG, AVU,ČR, EU - koridory, v nichž pochodujeme.
113
Všechny představují cenzuru, selektivnost a perspektivu k čemukoliv.
114
Dobře promazaný stroj průměrnosti.
120
Ne, ty obrazy položené za sebou nemají znázorňovat žádný příběh.
121
Možná jsou volně poskládaným řetězcem informací, slide-show emocí, koktající promluvou.
122
Snad vřetenovitě strženým vrutem.
123
Jenž se autor pokouší zcela zašroubovat do podložky.
124
Je třeba vyjmout ze šuplíku lepší nástroj než obyčejný klíč.
125
Ne, tohle nikam nevede.
126
Takže jinak.
127
Pokusím se představit, že autor předvrtal díru.
128
A divák třímá jak klíč, tak vrut.
129
A pak je jen na jeho svobodné vůli, co s nástroji učiní.
130
Ale příkaz, „zapoj se“, směřovaný divákovi, tedy právě Vám, je únavný automatismus, připomíná staré časy.
131
Buď jedním z nás, zmáčkni spoušť, díra je předvrtaná do tvé hlavy, obraz se spirálovitě otáčí.
132
Ne, ani tentokrát to nebylo správné větné řešení, tedy naposledy - autor nevrtá, ale prstem ukazuje, ač je to neslušné, jak se jeví prostor komunikace, jenž je nahlížen skrze jím myšlený sled oken.
133
Žádné hlasy sem nedoléhají.
134
Ze strany komunikujících čiré sklo očí rámuje obraz soukromí.
135
Zšeřelý pokoj paměti je už docela zabydlen, uprostřed stojí stůl z Ikei, okolo jsou rozmístěné dřevěné skládací židle, do rohu je odsunuto křeslo s prodřeným potahem.
136
Divák vešel do pokoje, rozsvítil lampičku.
137
Všiml si, že vybavení místnosti lze datovat do posledních čtyřiceti let.
138
Světelný kužel dopadl na dřevěnou desku, která je připevněna ke čtyřem svislým tyčím a s každou z nich svírá pravý úhel.
139
Na tomto útvaru stojí předmět, v němž se odehrává pohybující se obraz - přerušované vodorovné čáry plynule přejíždění zprava doleva, po chvíli je zřejmé, že se určité sekvence čar opakují.
140
Hluk se střídá se souzvuky, avšak úroveň hlasitosti se stále zvyšuje.
141
Uši divákova těla začínají být nepříjemně trýzněny.
142
Hlava se zvedá vysoko nad trup.
143
Paměť se pokouší přiřadit odpovídající hlásky k přicházejícím obrazům.
144
Maso, krev, kosti, šlachy, tekutiny mají bílou nebo černou barvu.
145
Bílý tuční červi zanechávají v kalu černě stopy myšlenkových vývodů.
146
Mezi náznaky myšlenek, není ticho, není zvuk.
147
Pokoj zmizel, aniž by bylo možné zjistit, kde byl umístěn, stěny se rozsunuly, odvíjející se čas pohasl.
148
Osiřelé osvojování.
149
Nebo ne, je to Alzheimerova singularita.
160
Hory jsou vztyčeny, obloha zklenuta, avšak moře jsou plná zloby a brázdících lodí, přičinlivých rukou lovců a unikající ropy.
161
Autor není složen z masa a kostí, jeho pokožka je vetchá a ve větru otázek ji je snadné odfouknout.
162
Uplácán z hlíny stojí a jeho otvory zejí vstříc venku, říká a slyší, pojídá a vyměšuje.
163
Záhuba pronikla do samé podstaty vnitřku.
164
Sebereference postavy z papíru.
170
Za jeden průměrný lidský život vybuchne na obloze dvanáct supernov.
171
Některé z nich se zhroutí do černých děr, jiné skončí jako bílí trpaslíci.
172
Ne o mnoho více, než polovina české populace tráví před televizní obrazovkou asi osm hodin denně.
173
Bylo zapnuto náhodné pořadí.
174
Žádný text není prostý součet.
175
Řítící se sutiny racionálních útvarů pohřbily diváky a návštěvníky pod zemí Ground Zero.
176
Oddělené údy vědomí, rukopisu, potence leží obnažené v hlíně a špíně.
177
Pisatel píše: styl autora ukazuje jeho postavení, jeho záměry vytyčují osy, jeho mozek je skryt v lebeční dutině.
178
Kdy bude odhalen tento původce.
179
Skelet mrakodrapu se zařízl hluboko do těla západní civilizace.
180
Pitva sídla moci nepřinesla uspokojivé výsledky.
181
I když v případě předpokladu, že jiné může znamenat smrt, lze prohlásit, že určité potvrzení přinesla.
190
Nový styl velí neobracet se k minulému, směřovat promluvy k celku lidstva, necitovat, nestáčet směr myšlenek zpět k autorovi, jazyku, diskursu.
191
Hory ještě nejsou vyvráceny, klenba nebe ještě není kletbou blahobytu zcela neporušena, moře vězí doposud ve svých nádobách.
192
Ano, některá z vyřčených slov nemají valného smyslu, halí se do hávu tajemství, cílem však není nic jiného než upoutání čtenářovi mysli ke zbytkům smyslu těch ostatních.
193
Navíc je zřetelné, že pisatel si není jist svou pozicí, jakou autoritou by měl zaštítit svou promluvu, sebe samého...
194
Vzdělání, emoce, pravda, profese...
195
Víte, co to je nevyhnutelné?
196
Nevyhnutelnému se vyhnout nelze.
200
Již přes pět set let je známa existence Nového světa.
201
Ano, ta věta nabízí iluzi o možnosti, říci: Ne.
202
Moře mezi kontinenty je rozbouřené, ledovce tají svůj konec, bílé hřebeny vzedmutých vln ubírají díl za dílem lidského světa.
203
Ne, není to svět, ale unikající představa.
204
Nejsem to já, oslepené oči nikomu nic nedosvědčí.
205
Ne je třeba vyřknout dřív než přijde amnézie.
206
Ne chutná lépe než lidské maso.
210
Papíroví tygři uhořeli v lese.
211
Divák i autor stojí na zemi.
212
Povrch se táhne k obzoru.
úterý 22. září 2009
čtvrtek 17. září 2009
9869
Tisková zpráva
Tisková zpráva má diváka zpravit o záměru výstavy.
Tisková zpráva má pomoci novinářům v jejich práci.
Tisková zpráva má za úkol omezit možnosti interpretace na úzký kruh okolo intence autora.
Tisková zpráva je úlitbou archivům a historii.
-
Novinář není povinen shlédnout každé dílo na výstavě.
Novinář informuje čtenáře jazykem, o němž předpokládá, že jeho úroveň je oběma vlastní.
Novinář nepředpokládá, že by k vybavení návštěvníka výstavy patřila bližší obeznámenost se souvislostmi současného umění.
Novinář neinterpretuje vystavená díla, je poslem objektivity.
-
Umělec inscenuje setkání diváků s fragmenty jeho myšlenek.
Umělec předvádí mezi čtyřmi bílými stěnami faktické nedorozumění.
Umělec přeceňuje zájem veřejnosti o svou tvorbu.
Umělec lobuje uzavřeností či nepochopitelností svého díla za dílčí zájmy svého cechu a sebe samého.
-
Kurátor upřednostňuje svůj okruh umělců.
Kurátor se rád prezentuje jako tvůrce výstavy.
Kurátor může pomoci umělci ke zdárnému výsledku.
Kurátor by měl ozřejmit místo a tedy smysl umělce v dějinách jakožto celku.
-
Instituce vytváří iracionálně složité struktury.
Instituce musí být přilnavá k právě panující moci.
Instituce klene most mezi představami obyvatelstva o vlastní výjimečnosti, reálnou politikou a rozháranou uměleckou obcí.
Instituce je nefunkčním arbitrem ve vztahu k prezentaci národního umění.
-
Tento umělec se narodil v minulém století.
Tento umělec spotřebovává způsoby komunikace.
Tento umělec se snaží vyměřit různorodé struktury metafor.
Tento umělec plní formy umění recyklovaným a téměř libovolným obsahem.
Tento umělec stojí mimo etiku a přílišnou investici do správnosti svého názoru.
Tento umělec maluje, kreslí, zaobírá se typografií, natáčí videa, vytváří objekty.
Tento umělec, tedy rukopis tohoto umělce je převlečen za lidskou bytost, styl jeho výstav klame celým svým tělem.
Tento umělec důsledně, výstavu za výstavou, rozvíjí svá východiska.
-
Výstava může být prostým součtem umělcova snažení za určitou dobu.
Výstava je většinou umístěna mezi neutrální stěny galerie.
Výstava je místem, kde probíhá nelítostný boj o smysl života a světa.
Výstava je bublinou v současném chápání plynutí času.
-
Ano, tato výstava se jmenuje Ano, tedy stejně jako jedna z knih Thomase Bernharda.
Ano, tuto výstavu je třeba vnímat jako nedělitelný celek.
Ano, tato výstava obsahuje mnoho slov v cizím jazyce, je třeba se podvolit melodii znějících písmen a neznámému smyslu slov.
Ano, tato výstava je osou, okolo níž se otáčí fragmenty informací, vydestilované emoce, chuchvalce paměti, konce osy jsou ukotveny v nekonečnu.
Tisková zpráva má diváka zpravit o záměru výstavy.
Tisková zpráva má pomoci novinářům v jejich práci.
Tisková zpráva má za úkol omezit možnosti interpretace na úzký kruh okolo intence autora.
Tisková zpráva je úlitbou archivům a historii.
-
Novinář není povinen shlédnout každé dílo na výstavě.
Novinář informuje čtenáře jazykem, o němž předpokládá, že jeho úroveň je oběma vlastní.
Novinář nepředpokládá, že by k vybavení návštěvníka výstavy patřila bližší obeznámenost se souvislostmi současného umění.
Novinář neinterpretuje vystavená díla, je poslem objektivity.
-
Umělec inscenuje setkání diváků s fragmenty jeho myšlenek.
Umělec předvádí mezi čtyřmi bílými stěnami faktické nedorozumění.
Umělec přeceňuje zájem veřejnosti o svou tvorbu.
Umělec lobuje uzavřeností či nepochopitelností svého díla za dílčí zájmy svého cechu a sebe samého.
-
Kurátor upřednostňuje svůj okruh umělců.
Kurátor se rád prezentuje jako tvůrce výstavy.
Kurátor může pomoci umělci ke zdárnému výsledku.
Kurátor by měl ozřejmit místo a tedy smysl umělce v dějinách jakožto celku.
-
Instituce vytváří iracionálně složité struktury.
Instituce musí být přilnavá k právě panující moci.
Instituce klene most mezi představami obyvatelstva o vlastní výjimečnosti, reálnou politikou a rozháranou uměleckou obcí.
Instituce je nefunkčním arbitrem ve vztahu k prezentaci národního umění.
-
Tento umělec se narodil v minulém století.
Tento umělec spotřebovává způsoby komunikace.
Tento umělec se snaží vyměřit různorodé struktury metafor.
Tento umělec plní formy umění recyklovaným a téměř libovolným obsahem.
Tento umělec stojí mimo etiku a přílišnou investici do správnosti svého názoru.
Tento umělec maluje, kreslí, zaobírá se typografií, natáčí videa, vytváří objekty.
Tento umělec, tedy rukopis tohoto umělce je převlečen za lidskou bytost, styl jeho výstav klame celým svým tělem.
Tento umělec důsledně, výstavu za výstavou, rozvíjí svá východiska.
-
Výstava může být prostým součtem umělcova snažení za určitou dobu.
Výstava je většinou umístěna mezi neutrální stěny galerie.
Výstava je místem, kde probíhá nelítostný boj o smysl života a světa.
Výstava je bublinou v současném chápání plynutí času.
-
Ano, tato výstava se jmenuje Ano, tedy stejně jako jedna z knih Thomase Bernharda.
Ano, tuto výstavu je třeba vnímat jako nedělitelný celek.
Ano, tato výstava obsahuje mnoho slov v cizím jazyce, je třeba se podvolit melodii znějících písmen a neznámému smyslu slov.
Ano, tato výstava je osou, okolo níž se otáčí fragmenty informací, vydestilované emoce, chuchvalce paměti, konce osy jsou ukotveny v nekonečnu.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)