neděle 31. července 2011

9196

9197

9198

9199

9200

9201

9202

9203

9204

9205

9206

9207

9208

9209

9210

9211

9212

9213

9214

9215

9216

9217

9218

9219

9220

9221

9222

9223

9224

9225

9226

9227

9228

čtvrtek 14. července 2011

9229

7. listopadu 1917 výstřelem z Aurory propukla Říjnová revoluce. Davy malých černých postav se na rozmazané černobílé fotografii valí do Zimního paláce. Lenin stojí na řečnické tribuně a žmoulá umolousanou dělnickou čepici. Poslouchají ho mužici převlečení za dělníky.


24. října 1918 ztroskotala rakousko-uherská ofenzíva na Piavě, rakousko-uherští vojáci se dali na bezhlavý útěk. Zahazovali zbraně, míjeli zákopy, rychle zamířili domů uspíšit agónii mnohonárodnostní říše. Torzo Františka Josefa se jistě obracelo ve svém hrobě.


28. října 1918 byla vyhlášena Československá republika. Na Václavském náměstí se jako obvykle srotil tábor lidu a jako obvykle se jevil letory pokojné, ba mírné. Případu mariánskýho sloupu si, prosím, raději nevšímejme. Vždyť se držíme neoddiskutovatelných faktů národního stereotypu.


10. listopadu 1918 rakouský císař Karel I. podepsal pod silným nátlakem prohlášení, že se vzdává všech zásahů do státních záležitostí. Zaniká Rakousko-Uhersko. Vídeň se propadá do provincionalismu. Praze však i nadále scházejí bulváry, triumfální oblouky i potomci otroků z našich kolonií.


15. ledna 1919 byli zavražděni Karel Liebknecht a Rosa Luxemburgová, domnělí vůdci povstání Spartakovců. Spolu s nimi bylo zastřeleno sto dalších členů Komunistické strany Německa. Tělo Rosy Luxemburkové bylo vhozeno do Landwehr kanálu, kde se našlo až po čtyřech měsících. Jejich hrůzou zrůzněné, nafouklé a znetvořené mrtvoly straší dodnes v temných vodách německé historie. Baadere...


Mezi 10. a 17. prosincem 1920 se konala generální stávka, která měla vyřešit spor mezi frakcemi Československé sociálně demokratické straně. Bylo však vyhlášeno stanné právo. V Mostě bylo do shromážděného davu vystřeleno čtyřicet ostrých střel, šest mužů bylo zabito a mnozí zraněni.


15. prosince 1920 v Mozarteu proběhlo první veřejné představení Uměleckého svazu Devětsil, s rozpaky i plnou rozhodností. Název Devětsil byl vybrán z knihy policejního pisálka a třídního nepřítele Karla Čapka.


14. až 16. května 1921 se ve velkém sále Národního domu na Vinohradech konal ustavující sjezd KSČ. Dělníci mohli pomalu začít sklízet plody prosincové generální stávky. Příchod nového světa se kvapem přibližuje.


V roce 1922 vychází revoluční sborník Devětsilu a sborník Život. Mladí umělci počínají z oken rychle jedoucího moderního života vyhlížet všecky krásy světa. Mladí umělci jsou proti ismům i pro ismy, ano i ne jsou dialekticky povýšeny na další úroveň. Umění zaniká, aby mohlo být obrozeno. Nejedna láhev vína je vypita, Seifert sedí u stolu a přemýšlí o své matce, Teige prohání děvčata po parketu.


3. ledna 1924 umírá na tuberkulózu Jiří Wolker. Konstantin Biebl po pohřbu u Wolkerů v Prostějově osahává pod stolem přímo před káravými zraky paní Wolkerové kolena bývalé Wolkerovi dívky. Proletářská poezie je opuštěna. Dosti bylo Wolkera, volají anonymní mnozí. Wolker je vetknut do panteonu národní kultury. Revoluční étos jeho básní je znectěn.


Na V. sjezd KSČ 23. února 1929 v holešovické Domovině se do stranického vedení dostává skupina okolo Klementa Gottwalda. Poddajní, oddaní, z hloubky strany pozvednutí, a abych nezapomněl, takzvaní karlínští, kluci srazili paty před příkazy Kominterny, potažmo Moskvy, poslušnost je příkladná. Strana se stává ideologičtější. Vynalezený jazyk už připomíná vybroušený normalizační styl, tradice je zřejmá, rituální účel též. Již skutečně nejde o vzájemné porozumění. Záčíná boj o ovládnutí jazyka. Jazyk je chápán jako moc.


26. března 1929 byl v Právu lidu uveřejněn Projev sedmi, který byl odsouzen dopisem dvanácti, z nichž se po chvíli vyklubal dopis jedenácti, ne-li desíti. Teige sundal Horovi masku komunisty, Hora demaskoval Teigeho. Salón versus továrna, Paříž kontra Moskva.