neděle 22. listopadu 2009

9793


9794


9795


9796


9797


9798


9799

19.4. - neděle
Počítač zestárl, software zteřel, čekám až se pomalu s rozvahou došourá na konec operace. Tabule oken svítí sluncem. Je po zimě. Hněď země se obarvila čerstvou zelení. Ticho rámuje hudbu. Uložili jsme s Andreou do poliček vyndané knihy. Andrea řekla něco, já to druhé. Vypnuli jsme počítače. Andrea sfoukla svíčku.

9800


9801


9802


9803


9804


9805


9806


9807


9808

18.5. - pondělí
Madam, obtočte se šálou, ať vám zima není, od teď až na věčnost odpovídejte pouze kladně. Ale pane, nebuďte dotěrný, raději až cestou potkáte zrcadlo, pozorně pohlédněte do jeho tváře, povšiměte si unavených očí, například. Oba společně zpívají: Roztáhnout deštník pozdě není, déšť se blíží, čas kvapí, obzor zmizel z dohledu a my budem zpívat pospolu. Opona, tma, ovace muzikálové party a příslib kuloárů.

9809

30.5. - sobota
To je konec, nesouhlasí ani datum, ba ani dějiště nelze blíže určit, odstup nemám jsem příliš v tom jako žena v jiném stavu a čas letí a ptáci plachtí po obloze, která je zšedlá od kouře velkoměsta, které dýchá exhalace, nádech, výdech, noc a den.

9810


9811


9812


9813

25. 6. - čtvrtek
David i já, Káča i Andrea čekáme na titulky, čekáme až je fanoušci zdarma přeloží, už je to tak, makaj jako šrouby a budujou svou pověst, chystají si svou budoucnost skrze nás pasivní konzumenty eee uuu aaa tak tak.