9134

9130

Levá i  pravá ruka se rozrůstá do prstů. Krví se šíří zmar a  vítr se zahnízdil v  útrobách. Pravice i  levice pozbyly významu. Vyjednali jsme si estetický odstup výměnou za moc, čas a  prostor. Performance je jednou z  aktivit s  již kanonizovanými hrdiny a  ustálenými formami. Lehl jsem si na koberec a  jal se masturbovat, když se blížila ejakulace, rychle jsem se vzepjal na pažích, abych mohl vyvrcholit do vlastních úst, semeno jsem spolkl.

9131

Zastíníš-li oči, odcloníš-li skutečné slunce, vynořuje se zpoza obzoru pevnina táhnoucí se od doslovu k  předmluvě, od kritiky k  reakci. Paprsky osvěcují nakreslené město, ve stínech se kupí neartikulované hlásky. Lidé bez domova táhnou alegorický vůz vlády. Nová auta rychle projíždějí okolo nich. Pokrok je touha, opakuji, věřím a  vyslovuji: my, my jako suma, my jako daleká cesta. Nadváha je jedním z  nejrozšířenějších názorů. Je to můj čas. Ústy jsem si postupně na deseti místech těla sál kůži, vždy až do okamžiku než se objevila purpurová skvrna.

9132

Za obzorem leží cizí země, na jejích loukách se usazuje spad, nízko při zemi se drží exhalace. Bledí obyvatelé vyhlížejí z oken, němé zvířecké výrazy svírají chladnou, ale pevnou rukou hrdlo každého návštěvníka. Obzor je přímka přetínající rám očí. Už léta jsem nepotkal žádného toulavého psa. Co každý ví, není nutné opakovat, co neví nikdo, je ukryto daleko za řečí, temná modř hlubiny. Moře zamrzlo ropou, nebe je hladinou všeho lidstva, nezvratné události nás přibližují k  mezeře, oil peak a  bezútěšný plurál. Rackové poletují okolo mostu, turisté si je radostně fotí, sedl jsem si na lavičku u  stanice metra a  zavřel oči, takto jsem vydržel sto minut do zazvonění nařízeného budíku. Slyšel jsem pouze zvuky kultury a  civilizace. Věci se rodily přizpůsobováním.

9133

Nové, kolagenové rty a  nemá se s  kým líbat. Pod palcovými titulky vedou chodby, jimiž proudí strach, moderátoři tiše sedí za nocí světa. Jsem také na straně pěsti, viděl jsem ve filmu ty pevně zaťaté prsty, svinstvo musí pryč. Petr Muk už zemřel, jeho válka byla past, slova v  ní umírala po větách. Sledoval krok za krokem znějící zvuk, nic mu neuniklo, stopy v  mokré trávě, roztáhl jsem žaluzie, vešel do koupelny, bylo ráno, paprsky slunce ostře dopadaly na okenní parapet, tisíckrát jsem dýchl na zrcadlo. Čerstvý vzduch jiskřil uvnitř i  vně. Co bylo dole, bylo i  nahoře.

9134

Auto zvířilo spadané listí, žluť, okr i  hněď se vznesly vstříc prokřehlé obloze. Vltava plynula k  Mělníku a  drolila český stát do moře, u  břehu skuliny se houfovaly kachny. Vzal jsem kámen a  hodil ho na druhou stranu. Do večera jsem úkon zopakoval s  dalšími devíti tisíci devíti sty devadesáti devíti kameny. Hledal jsem své jméno v  síti. Václav Klaus si našel milence, Blesk poznamenal: To je panečku comming out. Kroky bez posloupnosti se stávají potravou velkého pavouka. Slevy řídnou a  na úřadě se hromadí nové generace nezaměstnaných. Pláč peněz je slyšet v  obou kapsách. Nebe čpí jako jako.