- - - - - - - - -: března 2012

MM: Naruby

Bertolt Brecht: Slůně

Polly: Aby vás dramatické umění plně zaujalo, vyzýváme vás, abyste hodně kouřili. Herci jsou nejlepší herci na světě, nápoje jsou plnohodnotné, křesla pohodlná a na to, jak všechno dopadne, možno sázet u barových stolků. Jestli se publikum rozhodne sázet, spustí se po jednotlivých dějstvích opona. Prosíme, aby se ani po klavíristovi nestřílelo, dělá, co umí. Kdyby někdo děj nepochopil, ať si neláme hlavu, je nepochopitelný. Jestli jste přišli jenom proto, abyste viděli něco, co má smysl, tak račte na pisoár. Vstupné se v žádném případě nevrací. Tady to je náš kamarád Jip, který má čest představovat slůně. Jestli máte dojem, že to bude nad jeho síly, tak má odpověď zní: herec musí umět všecko.

Voják: Bravo!

Polly: Tady to je Jesse Mahoney – v roli matky slůněte Jackieho Palla, a Uria Shelley, největší znalec mezinárodního dostihového sportu – představuje měsíc. Mimoto budete mít potěšení vidět mě v důležité roli banánovníku.

Vojáci: Tak začněte a uvažte, že deset centů jsou za takovou blbost hříšné peníze!

Polly: Račte vzít na vědomí, že na nás takové hrubé invektivy neplatí. Hra pojednává především o zločinu, kterého se slůně dopustilo. říkám to proto, abyste nás pořád nepřerušovali.

Uria: Kterého se prý slůně dopustilo.

Polly: Správně. Já totiž četl jen svoji roli. Abyste rozuměli: slůně je nevinné.

Vojáci: Začínat! Začínat! Začínat!

Polly: Prosím. Mám přece jen trošku strach, jestli jsme nežádali moc vysoké vstupné. Co myslíte?

Uria: Na takové úvahy teď není vhodná chvíle. Nezbývá než se do toho pustit.

Polly: Já jen proto, že hra je tak mizerná. Ty si zaručeně nepamatuješ, Jessi, jak tomu bylo na opravdovém divadle; já si myslím, žes dokonce zapomněl to nejhlavnější. Počkat! Ještě okamžik! Musím na stranu. Jsem banánovník.

Voják: Konečně!

Polly: Soudce džungle. Stojím tu ve vyprahlé stepi jižního Pandžábu, a to od chvíle, kdy vynašli slony. Někdy, většinou večer, ke mně přicházívá Měsíc a žaluje, třebas na slůně.

Uria: Ne tak rychle! Už jsme v polovičce! Za deset centů!

Polly: Haló, Měsíci, odkud ještě tak pozdě večer přicházíš?

Uria: Ale zaslechl jsem takovou podivnou věc o jednom slůněti...

Polly: Vznášíš proti němu žalobu?

Uria: Nu ovšem.

Polly: Slůně se tedy dopustilo zločinu?

Uria: Uhádl jsi naprosto přesně. Báječná ukázka tvého důvtipu, kterému nic neujde.

Polly: Och, to ještě nic není. Nezavraždilo snad slůně svou matku?

Uria: No právě.

Polly: Ale to je hrozné!

Uria: Strašné.

Polly: Kdybych si jen nezaložil brýle.

Uria: Och, mám tu právě nějaké, možná že by se ti hodily.

Polly: Copak o to, jen kdyby v nich také byla skla.

Uria: Nějaké brýle jsou pořád lepší než žádné.

Polly: Ne aby se někdo smál!

Uria: Ba, je to podivná věc. Proto tedy vznáším žalobu proti Měsíci, vlastně proti slůněti.

Polly: Ach, tady to povedené slůně jde. Odkudpak jdeš?

Galy Gay: Jsem slůně. Sedm rádžů mi stálo u kolébky. Co se směješ, měsíci?

Uria: Jen pokračuj, slůně!

Galy Gay: Jmenuju se Jackie Pall. Jdu na procházku.

Polly: Jak slyším zabilos matku.

Galy Gay: Kdypak, kdepak jen hrnec na mléko jsem jí rozbil.

Uria: Jí o hlavu, jí o hlavu!

Galy Gay: Ne, Měsíci, jen o kámen, jen o kámen!

Polly: A já ti říkám, žes to udělalo, jako že jsem banánovník.

Uria: A jako že jsem Měsíc, tak to dosvědčím, a prvním svědkem bude tamhleta žena.

Polly: Kdopak to je?

Uria: Matka.

Polly: A není to vlastně divné?

Uria: Vůbec ne.

Polly: Ale mně se přesto zdá divné, že tady je!

Uria: Mně zase ne!

Polly: Tak ať tu tedy zůstane. Bude ovšem třeba důkazů.

Uria: Jseš soudcem.

Polly: Tak tedy dokaž, slůně, žes matku nezabilo.

Voják: Prosím vás, copak tu nestojí?

Uria: O to právě jde!

Voják: Je to hned na začátku pěkně uhozené! Co s tím, když matka tady stojí! Přestalo mě to zajímat.

Jesse: Jsem matka slůněte a sázím se, že malý Jackie hravě dokáže, že vrahem není. Že, Jackie?

Uria: A já se zase sázím, že to nedokáže.

Polly: Opona!

Polly: Bylo to dobré, ani jednou nepískali.

Galy Gay: Ale proč nikdo netleská?

Jesse: Možná jsou příliš dojati.

Polly: Je to přece tak zajímavé!

Uria: Kdybychom jim mohli předvést stehna varietních girls, tak by nám nadšením rozmlátili lavice. Vyjdi před oponu, musím to zkusit se sázením.

Polly: Pánové …

Vojáci: Počkat! Přestávka byla moc krátká! Napřed nás nechte něco vypít! Tady to člověk potřebuje.

Polly: Chtěli jsme se jenom zeptat, jestli by jste si nevsadili. Jestli by jste si nevsadili na jednu z obou stran, na matku nebo na Měsíc.

Vojáci: To je ale drzost! I s tímhle z nás chcete ještě tahat peníze! Počkejte, až se to víc rozjede! Ze začátku to nikdy za moc nestojí!

Polly: Tak co? Kdo sází na matku nastoupí sem! A na Měsíc sem!

Uria: Vsadili si?

Polly: Za moc to nestálo. Myslí si, že to nejlepší teprve přijde. To mě opravdu znepokojuje.

Jesse: Nalévají se, jako by nám už bez toho už nedokázali naslouchat.

Uria: Musíme do toho nějak zamontovat nějakou muziku, snad je to povzbudí.

Polly: Od teďka se hraje za doprovodu gramofonu. Přistupte, Měsíci, matko a slůně, ať se záhadný zločin vysvětlí. I vy tam dole. Jak chceš vůbec dokázat, že jsi svou ctihodnou matku nezabodl, Jackie Palle?

Galy Gay: Jak bych já útlé děvčátko, mohlo něco takového udělat?

Polly: Jak? Tvrdím tedy, Jackie Palle, že vůbec děvče nejseš, jak říkáš. Slyšte teď můj první velký důkaz. Vzpomínám si při té příležitosti na podivnou příhodu ze svého dětství na Whitechapelu...

Voják: V jižním Pandžábu!

Polly: V jižním Pandžábu, kde si jeden chlapík oblékl sukni, aby nemusel na vojnu. Přišel k němu seržant a hodil mu do klína kouli. A poněvadž chlap neroztáhl nohy, jak to dělávají děvčata, aby věc chytila do sukně, tak seržant poznal, že jde o muže. Jako tady. Tak, a teď jste všichni viděli, že slůně je muž. Opona!

Polly: Obrovský úspěch, slyšíte? Oponu nahoru! Uklánět se!

Uria: Chovají se vysloveně nepřátelsky. Je to úplně beznadějné.

Jesse: Budeme toho prostě muset nechat a vrátit vstupné. Ted’už jde jedině o to, jestli nám napráskají nebo nenapráskají. O nic jiného. Celá záležitost vstoupila do neobyčejně vážného stadia. Jen se podívejte před oponu!

Uria: Vrátit vstupné? Nikdy! Takhle by neobstálo žádné divadlo na světě!

Vojáci: Zítra, Georgie, vyrazíme směrem na Tibet. Možná že tohle jsou poslední gumovníky, pod kterými piješ koktail po čtyřech centech. Počasí není na válku zvlášť příznivé. Tady by to docela ušlo, jen kdyby tam nahoře nechali hraní!

Voják: Navrhuju ostatně, abyste pro pobavení spustili nějaký, song, jako třebas „Johnny, vyleštit holínky“.

Vojáci: Bravo!

Uria: Teď už zpívají sami. Musíme pokračovat.

Polly: Škoda, že nesedím taky tam dole! Zrovna „Johnny“ je taková pěkná písnička... Něco podobného jsme měli spustit! Tak jedem! Když... Když slůně...

Voják: Ještě pořád to slůně!

Polly: Říkám: Když slůně...

Voják: Armádní slůně!

Polly: ...to zvíře tady bylo mým prvním velkým důkazem usvědčeno z podvodu, nastupuje důkaz druhý, ještě větší.

Voják: Nemůžeš si to odpustit, Polly?

Uria: Jen se opovaž, Polly!

Polly: Tvrdím, slůně, že jseš vrah! Dokaž tedy, třebas tadyhle na Měsíci, že nejseš vůbec vraždy schopno.

Voják: Úplný nesmysl! Dokazovat přece musí banánovník!

Polly: Zrovna o to přece jde! Jen dávejte pozor! Přijde zvlášť napínavý okamžik dramatu! řekl jsem tedy, že musíš dokázat, že bys nikdy nikoho zabít nedokázalo, že bys například nemohlo zabít Měsíc. Vezmi si tedy nůž a vylez na tuhle liánu.

Vojáci: Tiše! Lézt na tohle nahoru není maličkost. Vždyť ze sloní hlavy ani nemůže vykouknout.

Jesse: Jen aby se to teď povedlo. Vlož do hlasu patřičnou sílu, Urio.

Uria: Och, och, och!

Polly: Co je, Měsíci? Proč křičíš?

Uria: Poněvadž to strašlivě bolí. Ten, co sem nahoru leze, je zaručeně vrah!

Galy Gay: Zavěs provazový žebřík a větev! Urio, jestli ti jsem moc těžký.

Uria: Och, utrhne mi ruku! Chudák ruka! Chudák ruka! Utrhne mi to ruku!

Polly: Vidíte! Vidíte!

Jesse: To je zlé, Jackie. Toho bych se byl od tebe nenadál. Nejsi mé dítě.

Uria: Dosvědčuji, že je, vrah:

Polly: Vizte krvavý pahýl, kterým to dosvědčuje. A ty, slůně, jsi nedokázalo, že bys nedovedlo spáchat vraždu, neboť jsi teď navíc zřídilo Měsíc tak, že zaručeně ještě před svítáním vykrvácí. Opona! Kdybyste si teď chtěli vsadit, tak můžete u barového stolu.

Vojáci: Sázím cent na Měsíc. Půl centu na slůně.

Uria: Vidíte, jak rybičky najednou berou! Ted záleží už jedině na tvém monologu o mateřské bolesti, Jessi.

Jesse: Co je matka, páni, víte–li? Srdce měkké má jako máslo, příteli! Pod takovým srdcem dorostli jste také vy, ruka matky dávala vám kousky potravy, její oči na vás kdysi spočívaly, její noha z cesty odstrčila i ten kámen malý. Až nad srdcem matky zelenat se trávu uvidíš, nóbl duši potáhne to výš a výš, uslyšíte nářek matky rozechvělé: Pod svým srdcem nosila jsem tohle tele.

Vojáci: Ještě jednou! Už jen tohle za deset centů stojí! Bravo! Ať žije matka! Matce třikrát sláva! Sláva! Sláva! Sláva!

Uria: Dál! Tomu se říká úspěch! Na jeviště!

Polly: Dokázal jsem, že jsi muž, který dovede spáchat vraždu. Ted se tě, slůně, ptám: Tvrdíš, že je tohle tvá matka?

Vojáci: To, co tady předvádějí, je sakramentská nespravedlnost! Jde to člověku přímo proti srsti! Ale mají to dobře promyšlené. Spolehněte se, zaručeně to šťastně skončí! Tiše!

Polly: Jsem ovšem na pochybách, že by se v zemi spravované Anglií našlo dítě, které by vlastni matce zkřivilo vlas. Rule Britannia! Děkuji vám, pánové. Dokud se tato dojemná píseň ozývá z drsných mužských hrdel, je všecko v pořádku. Ale teď dále! Protože jsi, ó slůně, tuto všemi milovanou ženu a velkou umělkyni přece jen zavraždilo – není vůbec možné, abys bylo synem nebo dcerou této slavné ženy, Jackie Palle. A co banánovník tvrdí, to také dokáže. Měsíci z Kuč–Biháru, vezmi tedy kousek křídy a udělej uprostřed jeviště solidní kruh. Potom si najdi obyčejný provaz a vyčkej, až tato v hloubi duše raněná matka vkročí do kruhu. Udělals ho ostatně pod obraz. Polož jí provaz opatrně kolem bílé šíje.

Vojáci: Kolem její pěkné bílé mateřské šíje, kolem její pěkné bílé mateřské šíje.

Polly: Správně. Ty, udánlivý Jackie Palle, však uchop druhý konec toho provazu spravedlnosti a postav se za kruh tak, abys stál čelem k Měsíci. Tak, a teď se tě, ženo, ptám: Zrodilas vraha? Ty mlčíš? No tak vidíte! Chtěl jsem vám jen ukázat, pánové, že se vlastni matka, kterou máte před sebou, odvrací od nepovedeného dítěte. Ale za chvilku vám ukážu ještě víc, neboť zakrátko strašlivé slunce spravedlnosti pronikne i do nejskrytějších hlubin.

Vojáci: Nežeň to do krajnosti, Polly! Pst!

Polly: Naposledy, Jackie Palle: Tvrdíš ještě stále, že jseš synem této nešťastnice?

Galy Gay: Ano.

Polly: Tak, tak. Jseš tedy jejím synem. Prve jsi chtěl být její dcerou. Ale tak přesně to zřejmě se svými výpověďmi nebereš. Přikročíme teď k poslednímu, nejdůležitějšímu, vše dosavadní překonávajícímu a vás, pánové, naprosto uspokojujícímu a originálnímu hlavnímu důkazu. Jackie Palle, jestli jseš dítětem této matky, tak najdeš v sobě sílu, abys tuto udánlivou matku vytáhl z kruhu. To je přece jasné.

Vojáci: Naprosto! Nad slunce jasnější! Počkat! Chyba! Jackie, drž se pravdy!

Polly: Na tři táhnout!

Všichni: Jedna – dvě – tři.

Polly: Teď!

Jesse: Dost! Přestat! Goddam! Co si vlastně myslíte? Můj krk!

Vojáci: Krk nekrk, táhni, Jackie! Dost! Vždyť už modrá jak treska!

Jesse: Pomoc!

Galy Gay: Je na mé straně! Je na mé straně!

Polly: No tak? Co říkáte teď? Viděli jste už někdy takovou surovost? Zrůdné prolhanosti se dostává odplaty. Podlehl jsi totiž strašnému omylu. Tím, že jsi tak surově táhl, jsi nedokázal, co jsi dokázat chtěl, ale jedině to, že nemůžeš být synem nebo dcerou této ubohé, zmučené matky. Pomohl jsi pravdě na světlo, Jackie Palle!

Vojáci: Oho! Bravo! Strašné! Pěkná rodinka! Táhni, Jackie, je s tebou amen! Podvod! Měl ses držet pravdy, Jackie!

Polly: Tak, pánové, to myslím postačí. Originální hlavní důkaz by byl pod střechou. Dávejte dobrý pozor, pánové, i ti ať dávají bedlivý pozor, kteří si ze začátku mysleli, že musí rámusit, nebo ti, co na toto mizerné, důkazy zcela proděravělé slůně vsadili svá penny v domnění, že není vrahem. Toto slůně vrahem je! Toto slůně, které není dcerou této ctihodné matky, jak tvrdilo, nýbrž jejím synem, jak jsem dokázal, a ani synem, jak jste se přesvědčili, a dokonce ani dítětem této matróny, kterou zavraždilo – ač ji tu máte před očima a ač dělá, jako by se nic nestalo, což je sice zcela přirozené, i když se to dosud nikdy nestalo, což dokazuju. A vůbec, teď dokážu všecko a budu tvrdit ještě mnohem víc a nic mě od toho neodvrátí. Naopak. Budu trvat na opravdovosti toho, co se mi zdá, a také to dokážu. Kam bychom totiž bez důkazů přišli? ptám se vás. Bez důkazů by člověk vůbec nebyl člověkem, nýbrž orangutanem, jak už dokázal Darwin. Kde by zůstal pokrok! A proto, jestli mi ještě pohneš brvou, ty nicotné, prolhané slůně, prolezlé skrz naskrz falší, tak dokážu a to, teď ostatně udělám, děj se co děj, ba o to pánové, dokonce především šlo, že toto, slůně není vůbec slůně, nýbrž nanejvýš Jeraiah Jip z Tipperary.

Vojáci: Ať žije!

Galy Gay: To neplatí!

Polly: Pročpak? Pročpak by to neplatilo?

Galy Gay: Poněvadž to ve hře není. Vezmi to zpátky.

Polly: Vždyť jseš vrah!

Galy Gay: To, není pravda!

Polly: Ale já to dokážu. Dokážu, dokážu, dokážu.

Polly: Vidíte, vidíte?

Uria: Tak, a teď ses stal vrahem.

Polly: A já to dokázal.

Uria: A teď rychle ten song!

čtyři herci: Chechtot rozléhal se po Ugandě, sedm centů za židli na verandě! Och, narazit v pokeru na starého tygra! Však my nejsme žádní zajíci! Hráli jsme o kůži táty Krugra, on hrál jen o svoji čepici. Pokojně se měsíc linul po Ugandě! Až do rána jsme tam seděli, pad ranní chlad a vlaky odjely. Partičku pokeru si dát s tygrovitým civilem, ne, to není dáno všem. (Sedm centů za židli na verandě)

Vojáci: Konec? To je ale zatraceně nespravedlivá věc. To má být dobrý konec? Takhle se to přece nedá ukončit. Vytáhnout oponu! Hrát dál!

Polly: Co to má znamenat? Vždyť už nemáme žádný text! Buďte přece rozumní! Hra skončila.

Voják: To je největší sprosťárna, s jakou jsem se kdy setkal. To je přece volovina non plus ultra, to je proti zdravému rozumu!

Vojáci: Vrátit vstupné! Buď se dočkáme slušného konce, nebo do dvou vteřin vyvalíš naše prachy, ty Měsíci z Kuč–Biháru!

Polly: Rádi bychom poznamenali, že jsme tady nepředvedli nic než čirou pravdu.

Voják: Jen abyste na tu svou čirou pravdu na to tata nedoplatili.

Polly: Nerozumíte prostě umění a neumíte se chovat, jak se před umělci sluší.

Voják: Dost těch žvástů!

Galy Gay: Rozumějte. Nerad bych, abyste mysleli, že se neznám k tomu, co jste tady viděli.

Polly: Bravo, captain.

Galy Gay: Povím to rovnou: Toho pána, který z vás nejvíc touží po vrácení vstupného, toho, abych tak řekl, podivného pána, bych rád vyzval k malému pěstnímu souboji na osm kol, a to s osmipalcovými rukavicemi.

Vojáci: Townleyi, nastup! Zpracuj tomu slůněti rypák jaksepatří!

Galy Gay: Nu drazí, však se ukáže, jestli to, co se tu předvedlo, byla pravda. Nebo jestli to bylo divadlo. A jestli bylo dobré nebo špatné.