9378

9379

9380

9381

9382

9383

9384

9385

21. 5 . pátek

Hop a skok, o krok dál, hlahol i van, větry, vichr, ba uragán, dují, syčí, vyjou, zdvíhaj šál, kvapem, kalupem, šalupou z času sejdeme, odjedem, odbočíme k hodině, minutě, sekundě, zní ten příkaz tak, názor nás vrhl dál, až na obzor, k odrazu, dozvuku, echu ejchuchu, zmaru uniknem, prach zbude z něj, ať zemře zlý zloděj, děj se děj, rychle pryč od něj k metám ciziny, pohodlí vyšších tříd, v zrcadle však sluha civí, jeho hrubá tvář, ejhle slovan stojí tam, jeden z nás, na Západě ho nikdo nemá rád, vítr ohlodal i písmen kost a když smrt zavelí, není tu nikoho, kdo by zaslech svými slechy, a už dost.

9386

18. 8. středa

Od hor k moři se země zahalila do mléčné neprostupné mlhy, prořezávali jsme navzájem oddělené vrstvy oblačnosti, ocelový trup letadla se propadal níž a hloub, kabina se třásla vypětím, motory chrčely plnými obrátkami, když se pře námi rozevřel výhled na kopce, pole, města, sítě ulic, tmavé lesy i od vytrvalých dešťů do hněda zbarvenou řeku, skupina Italů začala tleskat, přes tvář letušek přeběhl náznak shovívavého usměvu, výbuch roztrhl trup na několik částí, které se rychle snesly k zemi, déšť bubnoval na rozpálený plech, oheň pomalu dohasínal, nic se nestalo, přibyla nová zpráva.

9387

22. 10. pátek

Rány se nehojí. Děti, celá jejich třída namočila ruce do červené hlíny, která se k naší vesnici přiřítila včera odpoledne z vršku nad školou a rozlila se do výše kotníků v celém širokém dalekém okolí. Paní učitelka volala rodičům, ať si své ratolesti odvedou, co nejdříve domů, dostala příkaz přímo od pana ředitele. Paní učitelko dnes musíme skončit s vyučováním o poznání dříve, zavolejte rodičům a vyřiďte jim, že dnes je vyučování zrušeno a není jisté, zda se nám ho do konce týdne podaří obnovit. Povězte jim, že jistého není takříkajíc nic, ať vzniklou situaci berou spíše jako zpestření školního roku, jako vyjímečné prázdniny, není důvod k žádné panice.Paní učitelka učinila, co jí pan ředitel poručil, postupně obvolávala všechny rodiče. Děti byli jako rtuť, a když se její pozornost rozdrolila, když už si operátor vydělal, se to stalo, udál se onen děj, zákaz je vždy porušen, je to tak zákonité, jazyky jsou přilepeny ke zmrzlé přírodě, slova popisu, zdá se, též.

9388

venku je sníh

kdo by to řekl

silnice bílou zaváty

bloumají zprávami

za oknem poletují vločky

informacím se nelze vyhnout

začala generální stávka

psali o tom všude

zaměstnavatelé zůstali doma

povídá se

kámen v kapse prochladl

je to tak

mráz štípal do očí

všichni byli tam

střepy se smějí z rámů oken

je ticho

a teplo proudí ven

9389

9390

9391

9392

9393

9394

9395

9396

9397

9398

9399

9400

9401

9402

9403

9404

9405

Pobídka k úvaze, k přemýšlení mne polekala, honem jsem utekl do lesa, mezi stromy jsem spatřil kance, jak ryje bukvice.

9406

Koupil jsem si kalhoty s velkýma kapsama. Vejde se do nich mnoho věcí. Během pár dní se prodřely. Už neposlouchám hip hop.

9407

Všichni máme svou pravdu. Soud je podjatý. Přesto dychtivě očekáváme rozsudek. I když automat na kafe je rozbitý, navzdory vyhlášce nakazující vypnout telefon.

9408

Hle, sebrané úvahy znějí smyslem, duní významem, v anglo-americkém světě však nejsme doma. I vrabci na střeše cvrlikají: Sráči, nebo lůzři.

9409

Žába skáče, dokud ji nesezobne čáp. Chlapec je živ od chvíle, než ho přinese čáp. Chlapec dorostl v jinocha a na hlavě má hnízdo vpravdě čapí. Opakuje čapí, čapí...

9410

Nevztahujeme se k celku světa, pouze k jeho jednotlivostem. Neuchopitelná plnost mi splývá s prázdnotou. Celkem výstavy je galerie, i její holá prázdnota mrazí. Otázkou je, jsme-li v galerii, nebo stojíme-li mimo ni. Jestliže jsme uvnitř, můžeme ji odkouzlit trikem, kdy ji samu označíme za jednotlivost. Počínáme si pak jako bychom stáli vně. Anebo se ji pokusíme naplnit vztahováním se k jednotlivostem světa, vztahem jednotlivostí, strukturou. Každopádně z hlediska pobytu ve světě nic z ničeho nevyplývá, prázdnota přetrvává.

9411

Umělců je příliš mnoho. Co nejsem s to vnímat, neexistuje. Kurátorů je však méně než umělců. Jsou důležití, pamatují si umělce.

9412

Hierarchie a kánony se zřítily. Trh se pomalu zvedá z prachu. Umělec je sám sobě měřítkem. Umělec je sociální aktivita. Aktivita je míněna ve smyslu čisté mechaniky. Tato úvaha je narcis. Stulená do klubíčka.

9413

Edith Jeřábková je kvalitní kurátor. Na výstavě není zastoupen Filip Kudrnáč.

Většina vystavujících představuje kvalitu. Ano, i já. Důkaz kruhem ukazuje kruh. A zase ti Rafani.

9414

Výstava se jmenuje Sebrané úvahy. Odkazuje k myšlení, k jazyku. Jirka Skála píše texty a povídky. Jirka je jedním z vystavujících.

9415

V galerii může být dnes jakýkoliv typ umění. Umění je zaměnitelné, stěny zůstávají. Prostor je formou bez obsahu. Zdůraznit ho lze změnou jednotlivých parametrů. Dominik má pravdu.

9416

Jsem vinný. I vy jste vinni. Volili jsme, stranili těm, kdo na oplátku straní nám. Věřili jsme jejich slibům. Jsme vinni i hůře, skrýváním za plurál. Narozením se do něho. Chtivostí a chamtivostí.

9417

Liška spolkla žábu. Běžela s ní k potoku. Chvátala. Neboť měla žízeň. Ta žába. Žába byla lišky máma. Otec neznámý.

9418

Jedu autobusem, kola se pohybují, svět se točí, sms zprávy přicházejí i odcházejí. Sedím v brněnské kavárně, židle je pevná, svět se točí, sms zprávy jsou v oběhu. Píši, že jsem mrtev, lidstvo jede, sedí, židle i kola mu slouží, svět se otáčí, sms zprávy propojují příslušníky lidského rodu. Nejsem, nikde není ani živáčka, kola se netočí, kusy židle podléhají působení deště a slunce, svět se točí, a není nikoho, kdo by se ubezpečoval o své existenci na jeho povrchu.

9419

Před nedávnem jsem dostal nabídku na uspořádání výstavy. Kývl jsem na ni, ač ji vzhledem k brzkému termínu přinesli zřejmě jacísi Danajové. Vymyslel jsem několik variant toho, co vystavím. První obsahovala vztah horizontální plochy a kolmé přímky, druhá pracovala s pojmy hodnoty a odkazu, třetí byla vymezena pomíjivostí a trvalostí. Potřeboval jsem výkaly exotických zvířat, zlato, vhodného performera. Bohužel jsem nic z toho nezajistil. Tak jsem alespoň popsal postup svého selhání. Kruh je zkut, prst uvnitř nelze vytáhnout. Vězí v prstenu.

9420

Maluji obrazy. Jsem malíř. Malířství je spojeno s minulostí. Někteří říkají: zatíženo. Vyjadřují se raději jinak. Třeba píší texty. Ty jsou lehké jako současnost.

9421

Pravdu nikdo nevlastní. Je sporné, že není napsána ve hvězdách a neodráží se v hladinách vod.

Jsme však krátkozrací a máme problémy s krční páteří. Tušíme, že vše je jinak, říkal to i pan Werich. Proto jsme lidé. Bohužel nemám rád pana Wericha, ani Horníčka, ba ani Škutinu. Jsem vyloučen. Zvíře nebo věc.

9422

Výstava je hotova. Sdělení nabita do hlavní metafory. Kamarádi o ní napíšou do výtvarných periodik. Jsme jeden okruh, jedna skupina. Význam je stvrzen oponenty. Význam je stvrzen stvrzováním. Kruh je uzavřen, existuje. Uvnitř je ve správných rukách. Jeden jazyk, jeden národ. Kotlina.

9423

Jednotlivé složky díla mezi sebou tvoří vztahy. Jedno je vyvozováno z druhého, a to zase z třetího. Řetěz je neporušený. Jen konce ústí do iracionality. Vladimír to kdysi na ateliérové schůzce naznačoval. Tranzit si mění jméno na Fanatic.

9424

Laskavé oči Václava Klause shlížejí z Hradu do údolí. Pražané mají pochopení pro skotačení pražské organizace ODS. Na Staroměstském náměstí se chystá předvolební meeting. Dobrovolníci myslí na svoji budoucnost. Mladí studenti též. Je ještě nenapsaná.

9425

V okně je vidět výsek bytu s pověšeným obrazem. Ve všech bytech jsou po stěnách rozmístěny obrazy. Obyvatelé bytů jsou seznámeni s kategorií umění. Orientují se na tomto území. Není pravda, že výstavy zejí prázdnotou.

9426

9427

9428

9429

9430