9631

v lese se setkal, odešel ihned, jámu po vyvráceném stromu zaplnila

do lesa sekeru zaťal, seschlý, na troud vyhořelý...

usebral se a vydal se přímo, on sám

vyhloubil ji, smyčka se stahuje, krk

režný se provaz odírá, kůže

nach polévá tváře

schovala se

hluboká samozřejmost

smrt

a

o výzkumech v této části světa nevím nic

těžební stroje se zakously do deštného pralesa

ujídají společný krajíc

ten muž je jeho ženou

uprchla v přestrojení za žebračku

nikdo ji nepoznal

není nikým, není kde

trojník

a

Nové, plastikové rty, ale nemá se s kým líbat

nic je vždycky trochu mnoho, ale kde je

Petr Muk zemřel, jeho písně jsme

vlny Oceánu omývaly naši zemi

sledoval krok za krokem

stopy v mokré trávě

koleje nahorů

zub dolů

mezera