Sáhla mi na ramena, nebo si. Zdálo se nám společně. Přihlížející se rozestoupili v kruh. Udělej si čaj, odvětila, léčivě, řekl jsem jí, buď prosím potichu, za zdí se ozývá spánek vážných dětí, zhoubně bující dech kazí vzduch celé čtvrti. Jak to mám vyjádřit, abych se mohla ztratit mezi větami, vždyť už se vyhýbám každému druhému slovu. Nemohli a neobdrželi, mám ráda těžká rozhodnutí, narýsoval plán sebelítosti, který byl položen uvnitř místností paměti, přemýšlela o ní, matoucí meze, nákaza i atopie, místo, jež není. Vyhnu se mu a půjdu jiným směrem, zvláštní námět, shluk písmen, zhroucená postava, stesk, vržený stín, pronesl jsem slovo miliarda pokud možno srozumitelně, s důrazem na všechny nuly v něm obsažené.
Žádné komentáře:
Okomentovat