Hustě pršelo. Dešťové kapky smáčely koruny stromů. Šedá obloha s jemným pláčem klesala k zemi, řezavé střepy světla třepily obraz viděného. Vzpomněl jsem si, že otec vyndal ze šanonu jakýsi zažloutlý strojopis.
a) naše příběhy stárnou
b) veřejné trvá, ba narůstá, soukromé však mizí beze stopy
c) styl substituoval význam a móda vyšla z módy
d) rytmus mé práce je zapisován v rytmu rovnoběžek
e) odraz a stín jsou jedinečnými obchodními partnery
Podpis na mokrém papíru byl nečitelný. Já, já, já, stvořil jsem zálibně to malé slovo, chytl jej mezi prsty a podmínil jeho bytí vějířem dalších slov. Já je náš společný projekt. Za tečkou už číhá příští. Na náměstí před vstupem jsem beze slova rozdával kolemjdoucím kancelářské papíry. Byla na nich napsaná vždy pouze jedna číslice. Součin všech rozdaných čísel činil přesně sto milionů.
Žádné komentáře:
Okomentovat