Zastíníš-li oči, odcloníš-li skutečné slunce, vynořuje se zpoza obzoru pevnina táhnoucí se od doslovu k předmluvě, od kritiky k reakci. Paprsky osvěcují nakreslené město, ve stínech se kupí neartikulované hlásky. Lidé bez domova táhnou alegorický vůz vlády. Nová auta rychle projíždějí okolo nich. Pokrok je touha, opakuji, věřím a vyslovuji: my, my jako suma, my jako daleká cesta. Nadváha je jedním z nejrozšířenějších názorů. Je to můj čas. Ústy jsem si postupně na deseti místech těla sál kůži, vždy až do okamžiku než se objevila purpurová skvrna.
Žádné komentáře:
Okomentovat