Marek Meduna je jedním z umělců, kteří ve své práci vycházejí z vulgárního a nesprávně pochopeného konceptualismu, současně pracemi Marka Meduny prosakuje špatně maskovaná buržoazně-maloměstská povaha jeho práce. Libuje si v dekoracích, ornamentech devatenáctého století. Je sám a je mu smutno. Začněme prakticky, Marek Meduna se poprvé na umělecké scéně objevil coby člen seskupení Rafani. V jejich řadách propochodoval první polovinu nultých let, říkali: Jsme političtí a dvojznační. Do všech stran vyvolávali společenskou diskusi. Jejich radikalita však byla ve skrytu rozhlodávána osobní tvorbou každého jednotlivého z nich. Skupinový program byl popírán jimi, co jednotlivci. Co se jevilo jako plus se z odstupu let ukazuje více a více jako zápor. Svět jim ponenáhlu vyklouzl z dlaně, ve které se zdál jeden čas být. Prsty chňaply a stiskly pouze okolní vzduch. Ale nechme je být, jsou stále činní, pořád se činí a stroj se zadírá. Hodnota domluvy je deklarována a čím dál méně žita. Ale možná právě to je ono, říkají si: Ach úspěch, kam ten spěch. Zvolňují a svět gastronomie před nimi otevírá svou hojnou náruč.
Žádné komentáře:
Okomentovat