8730

Marek Meduna je umělec, byl vychován k vytváření předmětů a záznamů činností, které jsou určeny k vystavování v k tomu vyhrazených prostorech, jímž se většinou říká galerie, či muzea. Samozřejmě od Duchampa je vše problematičtější, je možné říci, že oním prostorem je celý svět, ale je jasné že magnetismus muzeí je jen obtížně překonatelný, vzpouzet se mu může umělec pouze svou vědomou marginalizací, kdy dbá na naprostou průměrnost, nebo podprůměrnost svých výkonů, k tomu je ovšem třeba velké erudice a rozsáhlého vzdělání, protože je nutné vyvarovat se jakési bezděčné zajímavosti, kterou by mohla muzejním pracovníkům přinášet tato pozice. Je očividné, že tento postoj nesmí být veřejně deklarován, umělecká činnost musí být prováděna v tichosti na oběžnicích adekvátně vzdálených světu velkého umění. Ale to jsem poněkud odbočil. Marek Meduna patří ke střední generaci umělců, pro niž je charakteristické, že si museli poradit s obdobím ředitelování Milana Knížáka v Národní galerii, vstupem do Evropské unie a dalšími milníky těch časů.

Protože opakování je matkou moudrosti a já několikrát navštívil Sofii, mohu směle říci, že Marek Meduna je umělec. Byl vychován k vytváření předmětů a záznamů činností, které jsou určeny k vystavování v k tomu vyhrazených prostorech, jímž se většinou říká galerie, či muzea. Poměrně často jsou k výrobě přidruženy další aktivity, například argumentace ve prospěch zvolených řešení, avšak i tomu vychován, tudíž by mu to nemělo činit potíže. Mnozí říkají, že škála jím vytvářených předmětů je poměrně široká, zahrnuje instalaci, malbu, text, sochu, objekt. Marek Meduna, pokud mne paměť neklame, tento fakt nikdy neobjasnil. Obloha je zatažena. Předměty stojí mlčky vedle sebe odděleny médiem, a když pominu jejich základní důvod vzniku - být uměleckým dílem, i smyslem. Medunovi je cizí modernistická serialita, ve své práci preferuje jednotlivosti, někdy podvojnosti. 

Ale samozřejmě od Duchampa je vše problematičtější, dá se říci, že oním prostorem je celý svět, ale je jasné že magnetismus muzeí je jen obtížně překonatelný, vzpouzet se mu umělec může pouze svou vědomou marginalizací, kdy dbá na naprostou průměrnost, nebo podprůměrnost svých výkonů, k tomu je třeba velké erudice a rozsáhlého vzdělání, protože je nutné vyvarovat se jakési bezděčné zajímavosti, kterou by mohla muzejním pracovníkům přinášet tato pozice, je očividné, že tento postoj nesmí být veřejně deklarován, umělecká činnost musí být prováděna v tichosti na oběžnicích adekvátně vzdálených světu velkého umění.  Ale to jsem poněkud odbočil. Marek Meduna patří ke střední generaci umělců, pro niž je charakteristické, že si museli poradit s obdobím ředitelování Milana Knížáka v Národní galerii, vstupem do Evropské unie a dalšími milníky těch časů.