Marek Meduna je umělec se zdánlivě velmi širokým záběrem používaných technik, médií, výrazových prostředků a témat. Předchozí větu až na slovo zdánlivě napsal Luděk Rathouský, kamarád, který se pokusil poodstoupit a napsat objektivně o mé výstavě v Galerii 207. Nyní se pokusím o totéž, vystoupím ze svého těla a z nelidského nadhledu budu pozorovat své uplynulé činy na poli umění. Mé oko vydávající se za kameru družice umenšuje mou osobu na jeden z mnoha bodů ztrácejících se v mnohosti, propojených telefonem a internetem, jsem pouhou uzlinkou v lidské síti. Bože, jak už jsem daleko. Letím dál a dál. Země se jeví jako chřadnoucí bod utápějící se v hluboké černi nekonečného vesmíru. Jsem už mimo sluneční soustavu a má existence je čím dál zanedbatelnější, omlouvám se, ale nebudu pokračovat, psát o sobě ztratilo jakýkoliv smysl.
Žádné komentáře:
Okomentovat