PBL
Na poslední cigaretu se posadil u břehu jezera. Šlukoval a za zády se mu ježil les věžáků v mezinárodním slohu parametrické architektury. Dřívější brownfieldy byly zalidněné odpočívajícími lidmi. Zima se konečně změnila v jaro, slunce nabralo sílu a příjemně hřálo na kůži. Přešel silnici následován rachocením koleček kufru do letadla. Sledoval opatrně tenkou modrou čáru, která ho záhy dovedla k te správné odbavovací hale. Rušné prostranství nechal za zády a vstoupil do budovy. Prostoupila ho vlhkost snícího univerzalismu a jemná kolínská Music for Airports. Nad jedním z gatů se uhnízdil roj vos. Nekonečný dům stvoření temně hučel na pozadí ambientního ruchu a spěšně odbavovaných cestujících. Bezpečnostní rámy uváděly zákazníky aerolinií do jiného světa. Kdo neprošel, musel roztáhnout ruce a podrobit se prohlídce znovu. V noci, hodinu před zazvoněním budíku, ho probudila žena a svěřila se mu, že ji vyslali do vesmíru. Časová kapsle obsahovala anachronickou toxicitu, larvy vosích královen, existenciální bujení, estetiku bource morušového i několik objemných knih od Thomase Manna, k nimž si přibalila Kosmos, jak případné, od jejího oblíbeného Gombrowicze. Pak se rozplakala, že už se nikdy neuvidí. Pokusil se ji utěšit. Pak zazvonil budík a byl čas vyrazit. Z visícího hnízda se odlepovaly ošklivé vrstvy starých světů, které se jen s obtížemi pokoušely splynout se zdejším prostředím. Mezi aluminiovými voštinami se hemžily dělnice. Statisíce blanitých křídel. Milióny složených očí.
Na poslední cigaretu se posadil u břehu jezera. Šlukoval a za zády se mu ježil les věžáků v mezinárodním slohu parametrické architektury. Dřívější brownfieldy byly zalidněné odpočívajícími lidmi. Zima se konečně změnila v jaro, slunce nabralo sílu a příjemně hřálo na kůži. Přešel silnici následován rachocením koleček kufru do letadla. Sledoval opatrně tenkou modrou čáru, která ho záhy dovedla k te správné odbavovací hale. Rušné prostranství nechal za zády a vstoupil do budovy. Prostoupila ho vlhkost snícího univerzalismu a jemná kolínská Music for Airports. Nad jedním z gatů se uhnízdil roj vos. Nekonečný dům stvoření temně hučel na pozadí ambientního ruchu a spěšně odbavovaných cestujících. Bezpečnostní rámy uváděly zákazníky aerolinií do jiného světa. Kdo neprošel, musel roztáhnout ruce a podrobit se prohlídce znovu. V noci, hodinu před zazvoněním budíku, ho probudila žena a svěřila se mu, že ji vyslali do vesmíru. Časová kapsle obsahovala anachronickou toxicitu, larvy vosích královen, existenciální bujení, estetiku bource morušového i několik objemných knih od Thomase Manna, k nimž si přibalila Kosmos, jak případné, od jejího oblíbeného Gombrowicze. Pak se rozplakala, že už se nikdy neuvidí. Pokusil se ji utěšit. Pak zazvonil budík a byl čas vyrazit. Z visícího hnízda se odlepovaly ošklivé vrstvy starých světů, které se jen s obtížemi pokoušely splynout se zdejším prostředím. Mezi aluminiovými voštinami se hemžily dělnice. Statisíce blanitých křídel. Milióny složených očí.
Žádné komentáře:
Okomentovat