HF
Podél silnice stála zaparkovaná šňůra aut. Bolely ji nohy. Dnešní den šla celý čas po tvrdém asfaltu. Dobrovolná samota, lehký batoh s věcmi na zádech a ze všech stran se sbíhající potůčky jednotlivců ji udržovaly v tempu. Neměla s sebou mapu, ale kupodivu nebloudila. Krajina byla bez stromů přehledná. Občas odpočívala a během zastavení kreslila města za dálničními nadjezdy a věnci supermarketů. Vždyť objevovat neznámé není výsadou Sindibáda, Darwina nebo Erika Rudého. V každém je něco z objevitele. Nejdřív každý objevuje, co je sladké, slané, měkké, hladké, hrubé, objevuje barvy lesa, daleké perspektivy za o něco více než dvaceti písmeny. Pak přicházejí cesty, tváře, města a ostrovy, aby nakonec poznala svou vlastní nevědomost. Nesla si s sebou knihy, které nečetla, a jak pokračovala v putování, vracela se v mysli hlouběji do minulosti. K zapomenutým detailům, k dozlatova vyleštěným jablkům, k pokrouceným stromům mezi vesnicemi. K liškám, co dávají dobrou noc. K elementům, které chrání domácí zvířata. K zametání stop před plíživou abstrakcí. Večer si postavila v kempu svůj malý stan, vystála frontu k pultu na občerstvení a objednala si čaj. Než ho donesli, oslovili ji od vedlejšího stolu, jestli by je nemohla vyfotit. Usmívali se. Před nimi na stole ležela ručně zpracovaná mapa jednoho místa.
Podél silnice stála zaparkovaná šňůra aut. Bolely ji nohy. Dnešní den šla celý čas po tvrdém asfaltu. Dobrovolná samota, lehký batoh s věcmi na zádech a ze všech stran se sbíhající potůčky jednotlivců ji udržovaly v tempu. Neměla s sebou mapu, ale kupodivu nebloudila. Krajina byla bez stromů přehledná. Občas odpočívala a během zastavení kreslila města za dálničními nadjezdy a věnci supermarketů. Vždyť objevovat neznámé není výsadou Sindibáda, Darwina nebo Erika Rudého. V každém je něco z objevitele. Nejdřív každý objevuje, co je sladké, slané, měkké, hladké, hrubé, objevuje barvy lesa, daleké perspektivy za o něco více než dvaceti písmeny. Pak přicházejí cesty, tváře, města a ostrovy, aby nakonec poznala svou vlastní nevědomost. Nesla si s sebou knihy, které nečetla, a jak pokračovala v putování, vracela se v mysli hlouběji do minulosti. K zapomenutým detailům, k dozlatova vyleštěným jablkům, k pokrouceným stromům mezi vesnicemi. K liškám, co dávají dobrou noc. K elementům, které chrání domácí zvířata. K zametání stop před plíživou abstrakcí. Večer si postavila v kempu svůj malý stan, vystála frontu k pultu na občerstvení a objednala si čaj. Než ho donesli, oslovili ji od vedlejšího stolu, jestli by je nemohla vyfotit. Usmívali se. Před nimi na stole ležela ručně zpracovaná mapa jednoho místa.
Žádné komentáře:
Okomentovat