SK
Okolo rozhledny se široko daleko táhly pruhy podzimních polí. Točité schodiště se obtáčelo kolem osy vzteku a zlosti. Neintegrované stíny negativity se převlékly za dalekou viditelnost. České středohoří se skrz podzimní velmi transparentní vzduch přiblížilo fyzicky na dotek. Z rokle stoupal olejnatý dým opékaných šašlinků ukrajinských rodin. Domky lemující batiku luk a polí, glazuru průmyslové zóny, zvlněný proud dálnice byly obývány střední třídou nově vynalézaných symbolů. Vše kolotalo pohybem. Vnějšek se smysly i látkovou výměnou propojoval s vnitřkem. Její dcera nakreslila v prostranství dětského hřiště postavu utkanou z křídových hvězd. Lopotila se opečovávanou krajinou přítomnosti, od hlavy k patě umazaná od hlíny. Vzpomněla si na legendárního pražského bezdomovce, který měl své veškeré oblečení vlastnoručně ušité z nalezených a darovaných oděvů, igelitů, útržků zdarma rozdávaných reklamních letáků. Byl příchozím z budoucnosti, který záhy zemřel na přítomnost. Oranice vydechovala průmyslově dodávané dusičnany. Celá zeměkoule byla a bude živá. Mami, koupíš mi zmrzku. Pohlédla dolů a spatřila roztékající se šmoulí hmotu a bzučení vos. Modrá se jí spojila se žlutou, žlutá s banánem, banán s loupáním, loupání s podstatou, podstata s esencí, esence se vztahy a ta s jednotlivými detaily, z nichž povstávala její paměť. Její přítel se vrátil z hospody, zeptala se ho, jak se mají jejich společní přátelé. Pokrčil rameny a odvětil, že se bavili o umělé inteligenci. Dcera tiše oddechovala za závěsem, přítel usnul a začal chrápat. Přivřela dveře. Průsvitné vrstvy akvarelu tiše zatáhly záclonu letní noci. Modelovala ležící figuru, její hliněné tělo se nebálo ani vztahů, ani vlastní proměny.
Okolo rozhledny se široko daleko táhly pruhy podzimních polí. Točité schodiště se obtáčelo kolem osy vzteku a zlosti. Neintegrované stíny negativity se převlékly za dalekou viditelnost. České středohoří se skrz podzimní velmi transparentní vzduch přiblížilo fyzicky na dotek. Z rokle stoupal olejnatý dým opékaných šašlinků ukrajinských rodin. Domky lemující batiku luk a polí, glazuru průmyslové zóny, zvlněný proud dálnice byly obývány střední třídou nově vynalézaných symbolů. Vše kolotalo pohybem. Vnějšek se smysly i látkovou výměnou propojoval s vnitřkem. Její dcera nakreslila v prostranství dětského hřiště postavu utkanou z křídových hvězd. Lopotila se opečovávanou krajinou přítomnosti, od hlavy k patě umazaná od hlíny. Vzpomněla si na legendárního pražského bezdomovce, který měl své veškeré oblečení vlastnoručně ušité z nalezených a darovaných oděvů, igelitů, útržků zdarma rozdávaných reklamních letáků. Byl příchozím z budoucnosti, který záhy zemřel na přítomnost. Oranice vydechovala průmyslově dodávané dusičnany. Celá zeměkoule byla a bude živá. Mami, koupíš mi zmrzku. Pohlédla dolů a spatřila roztékající se šmoulí hmotu a bzučení vos. Modrá se jí spojila se žlutou, žlutá s banánem, banán s loupáním, loupání s podstatou, podstata s esencí, esence se vztahy a ta s jednotlivými detaily, z nichž povstávala její paměť. Její přítel se vrátil z hospody, zeptala se ho, jak se mají jejich společní přátelé. Pokrčil rameny a odvětil, že se bavili o umělé inteligenci. Dcera tiše oddechovala za závěsem, přítel usnul a začal chrápat. Přivřela dveře. Průsvitné vrstvy akvarelu tiše zatáhly záclonu letní noci. Modelovala ležící figuru, její hliněné tělo se nebálo ani vztahů, ani vlastní proměny.
Žádné komentáře:
Okomentovat