ZF
Konečně dostali výjezdní doložku i devizový příslib, a tak mohli vyjet po patnácti letech znovu do Francie. Manžel řídil. Doslovně i přeneseně. Její ambice byly o tolik menší než jeho žárlivost, vzhledem ke svému zdraví byla ráda, že bílé mraky putují oblohou, že pastviny jsou plné skotu a ovcí, že se zdejší lidé na sebe smějí. Soustředila se na bosou nohu, která byla zaplavována studenou vodou Atlantiku. Za nízkým kamenitým návrším se tyčily žulové kameny. Některé se přinesli lidé, zbývající velký pevninský ledovec během pleistocénu. Stromy byly pod náporem neustálého pročesávání sehnuty směrem do vnitrozemí. Poslední text v jejím katalogu se nesl v duchu lyriky a zmiňování ženského údělu. Myslela si svoje. Když potkala jeho autorku, nechala si svůj názor raději pro sebe, nemá cenu hned dělat zlou krev. Přemýšlela, jestli vycítila její rozladění. Doufala, že ne, přece ji naopak pochválila. Docela jí to slušelo. Zalistovala časopisem pro hospodyňky, kde se redaktoři s početnými zástupy čtenářek dělily o rozličné způsoby, jak alespoň zčásti kontrolovat nepoddajnou hmotu. Jak pečovat o vlhkost hlíny, jemnost příze, pravidelnost osnovy a hladkost švů. Pečlivě upravené a naklizené pokoje představovaly neprodyšnou celu, vlhkost vydechující doupě, do kterého se skrčili její představy o budoucnosti, o údělu a rovnoprávnosti. Střepem usušené květiny vyřízla ve vlhké hlíně díru a vstoupila dovnitř. Přechod mezi jedním a druhým se snažila prožít, mizející potůček horké krve omýval její nohy. Rozpraskané paty si minulou neděli potřela zbytky zakyslého mléka. Pomalu se jí hojily. Kameninová dlažba byla kluzká. Raději dávala pozor. Hleděla do tmy skrz svíčku, která proměňovala čas v hmotu a která tak ustavovala základní černě sametovou jednotu. Reliéf plamenu svíčky si ponechala pro příští dny.
Konečně dostali výjezdní doložku i devizový příslib, a tak mohli vyjet po patnácti letech znovu do Francie. Manžel řídil. Doslovně i přeneseně. Její ambice byly o tolik menší než jeho žárlivost, vzhledem ke svému zdraví byla ráda, že bílé mraky putují oblohou, že pastviny jsou plné skotu a ovcí, že se zdejší lidé na sebe smějí. Soustředila se na bosou nohu, která byla zaplavována studenou vodou Atlantiku. Za nízkým kamenitým návrším se tyčily žulové kameny. Některé se přinesli lidé, zbývající velký pevninský ledovec během pleistocénu. Stromy byly pod náporem neustálého pročesávání sehnuty směrem do vnitrozemí. Poslední text v jejím katalogu se nesl v duchu lyriky a zmiňování ženského údělu. Myslela si svoje. Když potkala jeho autorku, nechala si svůj názor raději pro sebe, nemá cenu hned dělat zlou krev. Přemýšlela, jestli vycítila její rozladění. Doufala, že ne, přece ji naopak pochválila. Docela jí to slušelo. Zalistovala časopisem pro hospodyňky, kde se redaktoři s početnými zástupy čtenářek dělily o rozličné způsoby, jak alespoň zčásti kontrolovat nepoddajnou hmotu. Jak pečovat o vlhkost hlíny, jemnost příze, pravidelnost osnovy a hladkost švů. Pečlivě upravené a naklizené pokoje představovaly neprodyšnou celu, vlhkost vydechující doupě, do kterého se skrčili její představy o budoucnosti, o údělu a rovnoprávnosti. Střepem usušené květiny vyřízla ve vlhké hlíně díru a vstoupila dovnitř. Přechod mezi jedním a druhým se snažila prožít, mizející potůček horké krve omýval její nohy. Rozpraskané paty si minulou neděli potřela zbytky zakyslého mléka. Pomalu se jí hojily. Kameninová dlažba byla kluzká. Raději dávala pozor. Hleděla do tmy skrz svíčku, která proměňovala čas v hmotu a která tak ustavovala základní černě sametovou jednotu. Reliéf plamenu svíčky si ponechala pro příští dny.
Žádné komentáře:
Okomentovat