JŠ
Vyšel ze suterénu metra. Prošel po chodníku, který rozděloval park na dvě výměrou shodné části. U domu, jehož číslo popisné odpovídalo druhé odmocnině výměry jedné části v metrech, zazvonil. Z domovního zvonku se ozval nevrlý ženský hlas. Haló, my žádné letáky nechceme. Ale to jste vy, tak pojďte nahoru. Zabzučelo to, zámek klapl. Otevřel do chodby domu a rychle vyšel do prvního patra, kde ve dveřích stála štíhlá čtyřicátnice. Když se ujistila, že je tím, kým má být, pustila ho dovnitř. V mezonetovém bytě se vznášely zlaté šupinky prachu, koberec s vysokým chlupem tlumil jeho kroky. Upozornila, že každý nadbytečný vjem mu působí bolest. Posadil se, kam mu ukázala, a na iPhonu zapnul diktafon. Pak dvě hodiny poslouchal jeho šustivý hlas, pozoroval nejasnou siluetu proti staženým roletám. V pokoji cítil ladně se pohybující kočky. Záhyby tmy zmnožovaly jejich počet, stejně jako i jeho suchý, o kameny skřípající hlas. Pravil, nikdo nemůže očekávat, že ve svém věku oplývám prvním z elementů, tedy ohněm. Cítím se jako země, velmi unavená země. Dodal. Každý okamžik je jako nabitá zbraň. V každé chvíli může třikrát zakokrhat kohout. A každý okamžik může být chůzí po trávě ráje. Chtělo se mu dát mu napít, ale netroufl si. Měl ještě něco na jazyku, když se loučili. Ale zapomněl co. Já jsem Matylda, křikla za ním do zavírajících se dveří. Vracel se jinudy, okolo hranatého náměstí a pak po můstku přes kolejiště. Pro kontrolu si za chůze pustil pořízený záznam. Bum.
Vyšel ze suterénu metra. Prošel po chodníku, který rozděloval park na dvě výměrou shodné části. U domu, jehož číslo popisné odpovídalo druhé odmocnině výměry jedné části v metrech, zazvonil. Z domovního zvonku se ozval nevrlý ženský hlas. Haló, my žádné letáky nechceme. Ale to jste vy, tak pojďte nahoru. Zabzučelo to, zámek klapl. Otevřel do chodby domu a rychle vyšel do prvního patra, kde ve dveřích stála štíhlá čtyřicátnice. Když se ujistila, že je tím, kým má být, pustila ho dovnitř. V mezonetovém bytě se vznášely zlaté šupinky prachu, koberec s vysokým chlupem tlumil jeho kroky. Upozornila, že každý nadbytečný vjem mu působí bolest. Posadil se, kam mu ukázala, a na iPhonu zapnul diktafon. Pak dvě hodiny poslouchal jeho šustivý hlas, pozoroval nejasnou siluetu proti staženým roletám. V pokoji cítil ladně se pohybující kočky. Záhyby tmy zmnožovaly jejich počet, stejně jako i jeho suchý, o kameny skřípající hlas. Pravil, nikdo nemůže očekávat, že ve svém věku oplývám prvním z elementů, tedy ohněm. Cítím se jako země, velmi unavená země. Dodal. Každý okamžik je jako nabitá zbraň. V každé chvíli může třikrát zakokrhat kohout. A každý okamžik může být chůzí po trávě ráje. Chtělo se mu dát mu napít, ale netroufl si. Měl ještě něco na jazyku, když se loučili. Ale zapomněl co. Já jsem Matylda, křikla za ním do zavírajících se dveří. Vracel se jinudy, okolo hranatého náměstí a pak po můstku přes kolejiště. Pro kontrolu si za chůze pustil pořízený záznam. Bum.
Žádné komentáře:
Okomentovat