IP
Po víkendu se vrátil domů. Vyvětral, utřel prach. Vyluxoval. Zahradu v zimě nebylo třeba udržovat. Zapnul počítač. Z komody prýštily zamrznuté potůčky karmínové krve. Vzal do ruky kuličku starého vosku. Podle Reného Descartese a Petra Vaňouse nejstabilnějšího materiálu ve vesmíru. Zavřel oči. Už se šeřilo. Jel opatrně do kopce, silnice byla kluzká. Odemkl branku, prošel přes deštěm nasáklý trávník. Zul se. Vzduch v obýváku pomalu chladnul. Kocour usazený v ušáku jen líně zvedl hlavu. Prohnul vypelichaný hřbet a otočil se na druhou stranu. Ani okem o něj nezavadil. Nalil do misky novou vodu a nasypal granule. Zavřel oči. Otoč se. Ještě kousek. Namočil ruce do grafitu a pokusil se z modelova obličeje setřít jedinečnost. Stojí k sobě zády. Když si oholil hlavu, bylo možné na temenu spatřit růži, kterou běžně zakrývaly vlasy. Chtěl ho lapit, ačkoliv jeho elementem byl vzduch. Vítr uvězněný v čase. Za víčky se mu formovaly oddenky tradice a řádu. Přesnost mu byla tělem v trní. S vážným úžasem pochopil. V této noci jeho smrtelných očí, do níž nyní sestupoval, ho také čekala láska a nebezpečí. V poslední komnatě, uprostřed snítek sedmikrásek.
Po víkendu se vrátil domů. Vyvětral, utřel prach. Vyluxoval. Zahradu v zimě nebylo třeba udržovat. Zapnul počítač. Z komody prýštily zamrznuté potůčky karmínové krve. Vzal do ruky kuličku starého vosku. Podle Reného Descartese a Petra Vaňouse nejstabilnějšího materiálu ve vesmíru. Zavřel oči. Už se šeřilo. Jel opatrně do kopce, silnice byla kluzká. Odemkl branku, prošel přes deštěm nasáklý trávník. Zul se. Vzduch v obýváku pomalu chladnul. Kocour usazený v ušáku jen líně zvedl hlavu. Prohnul vypelichaný hřbet a otočil se na druhou stranu. Ani okem o něj nezavadil. Nalil do misky novou vodu a nasypal granule. Zavřel oči. Otoč se. Ještě kousek. Namočil ruce do grafitu a pokusil se z modelova obličeje setřít jedinečnost. Stojí k sobě zády. Když si oholil hlavu, bylo možné na temenu spatřit růži, kterou běžně zakrývaly vlasy. Chtěl ho lapit, ačkoliv jeho elementem byl vzduch. Vítr uvězněný v čase. Za víčky se mu formovaly oddenky tradice a řádu. Přesnost mu byla tělem v trní. S vážným úžasem pochopil. V této noci jeho smrtelných očí, do níž nyní sestupoval, ho také čekala láska a nebezpečí. V poslední komnatě, uprostřed snítek sedmikrásek.
Žádné komentáře:
Okomentovat