AV
Pršelo. Vítr s deštěm se opíral do okenních tabulí. V kuchyni mu na plotně už dvě hodiny bublal hovězí vývar. Mraky se kupily nad horami do výšky. Zavolali mu z Česka, že obrazy už naložili do kurkumy. Měl rád její prašný povrch, tolik jiný než lesk iPhonu, přitažlivější než roztržité pozornosti se dožadující Instagram. Vyšel na zahradu. Obešel ji kolem dokola. Její půdorys ho neznámo proč uspokojoval. Klíčky plevele, které si dovezl ze Sokotry, již vyrazily z hlíny ležérně rozvržených záhonů. Obrazy v patře zatím zvolna prosychaly. Odér terpentýnu se mísil s vývarem a odérem koření. V poznámkách měl napsáno, že celé odpoledne má strouhat hlínu a pak ji přikrýt mokrým hadrem. Postupoval krok za krokem. Poodstoupil, jeho pohled pronikal nebo ulpíval na samotné hmotě, invazivně i šetrně. Pomyslel si, kde by byl Polke bez Picabiova štěrkopísku, vykopané základy zalil vrstvou náhodně nalezených forem. O své nástroje příliš nepečoval. Dusivé vlastnosti péče mu nebyly vlastní. Pokusil se jazyk, který byl sycen na míru šitou reklamou, ohnout, aby se dotkl špičky svého čela, svého frontálního laloku. Rýže nasákla olejem a v silném aromatickém vývaru postupně změkla. Nebe se rozjasnilo a stíny prodloužily. Za počínajícího podvečerního chladu vyrazili společně k moři, dolů serpentýnami k malé oblázkové pláži. Voda byla studená. Obzor moře kupodivu prázdný, indigově modrý čtverec bez siločar kontejnerové přepravy. Geometrie mu byla ideou, a nikoliv rýsováním. Smích. Běh. Husí kůže. Nevyhnutelné je to, čemu se vyhnout nelze. Po každé prodlevě přichází pokračování. Nestaral se o vývoj ani progres, momenty se v čase seskupovaly jako oblačnost za obzorem tak jako tak.
Pršelo. Vítr s deštěm se opíral do okenních tabulí. V kuchyni mu na plotně už dvě hodiny bublal hovězí vývar. Mraky se kupily nad horami do výšky. Zavolali mu z Česka, že obrazy už naložili do kurkumy. Měl rád její prašný povrch, tolik jiný než lesk iPhonu, přitažlivější než roztržité pozornosti se dožadující Instagram. Vyšel na zahradu. Obešel ji kolem dokola. Její půdorys ho neznámo proč uspokojoval. Klíčky plevele, které si dovezl ze Sokotry, již vyrazily z hlíny ležérně rozvržených záhonů. Obrazy v patře zatím zvolna prosychaly. Odér terpentýnu se mísil s vývarem a odérem koření. V poznámkách měl napsáno, že celé odpoledne má strouhat hlínu a pak ji přikrýt mokrým hadrem. Postupoval krok za krokem. Poodstoupil, jeho pohled pronikal nebo ulpíval na samotné hmotě, invazivně i šetrně. Pomyslel si, kde by byl Polke bez Picabiova štěrkopísku, vykopané základy zalil vrstvou náhodně nalezených forem. O své nástroje příliš nepečoval. Dusivé vlastnosti péče mu nebyly vlastní. Pokusil se jazyk, který byl sycen na míru šitou reklamou, ohnout, aby se dotkl špičky svého čela, svého frontálního laloku. Rýže nasákla olejem a v silném aromatickém vývaru postupně změkla. Nebe se rozjasnilo a stíny prodloužily. Za počínajícího podvečerního chladu vyrazili společně k moři, dolů serpentýnami k malé oblázkové pláži. Voda byla studená. Obzor moře kupodivu prázdný, indigově modrý čtverec bez siločar kontejnerové přepravy. Geometrie mu byla ideou, a nikoliv rýsováním. Smích. Běh. Husí kůže. Nevyhnutelné je to, čemu se vyhnout nelze. Po každé prodlevě přichází pokračování. Nestaral se o vývoj ani progres, momenty se v čase seskupovaly jako oblačnost za obzorem tak jako tak.
Žádné komentáře:
Okomentovat