8159

Marek Meduna je konceptuální umělec, který využívá malbu k zametání stop a ke kruté hře s jejími základními vlastnostmi. Malba je prostorem i obětí jeho tázání se po smyslu umění. Jaký má však smysl tento druh otázek? Především se jedná o návyk ve smyslu tradice poromantického snění. Umělec sám sebe chápe jako strážce autentického postoje, je osamělým vojákem, který bojuje proti všem formám klišé a normativity. […] Za druhé Meduna chápe otázky po smyslu umění jako metafory, které se táží po smyslu existence, potažmo světa. Odpovědi jsou odpověďmi pouze tehdy, když divák sezná, že svět je dosti chatrnou konstrukcí, a když se smíří s tím, že tento fakt je právě oním hledaným pevným bodem a že svět jednoho lidského člověka stojí a padá pouze se sázkou na jeho skvělost. […] Meduna však tvoří nejen s rozmyslem, s dopředu vytvořeným plánem, ale v některých aspektech své tvorby náhodněji a takzvaně bez důvodu. Tento díl jeho malířství je neestetický, podvědomě zbytkový, expresivní a jaksi nedostačující. Každé vystavení jakéhokoliv artefaktu z této linie tak představuje zklamání vůči očekáváním, která jsou na něj kladena v souvislosti s jeho koncepčněji založenou tvorbou. Tyto dvě polohy však tvoří dynamiku Medunova uměleckého přístupu, který je současně poeticky rozháraný a mechanicky usilovný.