8177

Rozhodl jsem se představit svou práci pomocí toho, čím není. Domnívám se, že to je pro mě do určité míry snazší. Když jsem se začal pohybovat na umělecké scéně, postupoval jsem právě tak. Odtrhl jsem se od svých znalostí a  vykročil opačným směrem. Nemaluji jako Michael Rittstein, mé obrazy postrádají široký rozmach jeho svalnatých paží, velkorysá a  obratně vedená gesta. Když přemýšlím o  názvech výstav a  artefaktů, chybí mi jeho smysl pro absurdní humor. Mé štětce jsou malé a  barev se mi vždy nedostává, pasty se plazí po plátnu jako červi štítící se nebe. Nejsem divoký a  přímý, neumím vzít práci do ruky jako chlap, má plátna neřičí bitevní vřavou. Nejsem dobrý rétor, vždyť se neumím pořádně vyjadřovat. Nejsem aktivistický a  zapálený pro věc. Nejsem veřejná osobnost. Nemohu tedy soutěžit s  Jiřím Davidem, neboť nekomentuji téměř nic, své názory si sebekriticky nechávám pro sebe. Nemám ani jeho léty vybroušený cit pro akvarelově řídký blábol, pro směs motivů, jejichž skladba vylučuje jakoukoliv jednoznačnou (možnou) interpretaci. Bohužel si vždy musím najít nějaký ten důvod nejen pro dílo, ale i  pro vycházku ven. Neuvažuji a  nechovám se jako Vladimír Skrepl, na to je má práce příliš usedlá. Můj život není hutný experiment, nechodím po hraně, nejde mi o  rozrušování smyslů. Nejsem Baudelairem dnešní dnů. Má žena není démonickou bytostí, která by obnažilo mé maso na samu kost. Má žena není ani mulatka, ani není od základů zkažená. Ostatně má žena je muž. A vlastně postrádám i  cit pro skreplovský purismus a  přesnost. Nejsem ani jako Ján Mančuška, nemám jeho energii, dogmatičnost, neochvějnou víru ve svou pravdu, má práce není radikálně intelektuální ani to o ní neprohlašuju. Nejsem konzumentem jenom vypjatě elitní kultury, který vždy hovoří o  levici, solidaritě, lokální scéně a  rovnosti. Téměř vůbec ne. Nejsem šikovný jako Luděk Rathouský. Výřečný jako Jiří Černický. Hloubavý jako Jan Šerých. Ani zásadový jako Jiří Kovanda. Ani mé umění nemá zmíněné vlastnosti. Dominik Lang je pracovitý, já však nejsem. Václav Magid je vzdělaný a  jasně se to odráží v  tom, co dělá, já jsem nejapný a  pošetilý nedouk, a  v  mé práci se to zračí taktéž. Nejsem kosmopolitní a  zcestovalý jako Martin Kubíček. Má tvorba nemá kontury světového umění, tak jako je mají instalace a  výstavy Evy Koťátkové. Má práce je tím, čím není. Žiji, protože nevím nic o  tom, že bych byl mrtev. Stěnami neprocházím, musím jíst, ale leccos mi nechutná. Inu tak.