8166

Rád bych nyní poukázal na práci svého kolegy, jehož tvorba mi dlouhodobě dělá radost. Marek Meduna je můj vrstevník, a přitom mám pocit, že patří k nějaké té vzdálené nejmladší generaci. Jeho malby a kresby obsahují dávku sympatické a chytré podvratnosti. Na první pohled pevné struktury geometrických rastrů jsou torpédovány zlovolností a náhodou. Ale ani ty přísné mřížky a řády nejsou jen skepticky mechanické. Jsou barevně důmyslně vystavěny, je v nich obsažena radost z toho, že vůbec vznikají. To, co by se dalo pojmově ostentativně suše deklarovat: „… naše poznání je jen dočasné prizma názorů, skrze něž hledíme na svět…“, to se Markovi daří podat mnohem polopatičtěji a v ještě k tomu v neverbalizované podobě. Citlivá dávka absurdity a poťouchlosti je vlastní i jeho objektům a instalacím. […] Vědom si předností úsporné a přesné formulace se Marek odvážně vyjadřuje tam, kde si právě zamane. Náhodná volba prostředků a forem, které se překotně a divoce potkávají, způsobuje, že se nedíváme na objektivně formulované pravdy, ale na chatrné návrhy umělých světů, které je možné, nikoliv však povinné vztahovat k vnějším skutečnostem. Jsou to pouhopouhé možnosti.