8169

Má práce se vyznačuje zájmem o tradici, kterou se snažím využít způsobem vlastním tomuto desetiletí. Jde mi o konfrontaci jakéhosi počátku či prázdného středu s formami, které jsou zčásti vytrženy ze svých diskurzů a zčásti skládány do nových obsahových, ale i jen estetických celků, které však vždy čitelně odkazují k historii výtvarných forem. Pokouším se těžit z napětí mezi prázdnotou a naplněním, mezi relativním a absolutním, mezi formou a obsahem. Cítím se spoután, ale představuji si vymknutí se všem okovům, jsem hmota, co sní o duchu. Jsem nic, ale požaduji vše. Ve své práci se nesnažím vše konceptualizovat, většinou se raději uchyluji k jisté literárnosti, ba fiktivnosti, která je s to se vymknout chápání jazyka jako instrumentu moci. Má práce nehovoří a nemá hovořit jazykem definic a historie, na to je příliš nejasná a rozprostřená, rozlévající se v množství koryt, příliš pokusnická, neaspirující na definitivnost. Mnozí říkají, že cítí na mých výstavách jakýsi podivný humor, já bych však řekl, že humor je něco, co mi zůstává cizí. Jsem suchý jako troud. Necitlivý. Nesměji se s vámi, posmívám se. Asi i proto mé práci dominuje prvek nedorozumění, který se postupem času pokouším uchopit o chlup vědoměji. Ach.